Josef Kůs

* 1938

  • „Já bych chtěl připomenout ještě ty 50. léta, co nám tady dělali. Vyhrožovali, naháněli do JZD, řvali na nás, že nás zničí, že nás rozšlapou jako krysy. Zavinili to, protože vlastně jich bylo třináct, co vstoupili mezi JZD jako členové, a tím vlastně umožnili vodcizení našich pozemků. To byly vodcizený, když jsme na ně nemohli vstoupit a svobodně na nich hospodařit. To se mělo řešit jiným způsobem. Mělo se přijít a říct: Hele, tadyhle máš pole, my ti ho vyměníme, a písemně všechno. To už jsem se kolikrát, ještě jsem měl sílu, jsem se snažil, aby mi to vrátili, naše pole. Že to nejde, že jsou v honu. Jak to, že to nejde, když jinýmu to dokázali. Tady se vopravdu měří dvojím metrem.“

  • „My jsme si mysleli, že jsme živitelé národa, a my jsme zjistili, že jsme škůdci národa! Protože tím, že jsme odmítli tu kolektivizaci, tak mýmu tátovi byla úmyslně zapálená stodola. Škoda za 1,5 milionu – tou dobou. A že já jsem s tátou odmítl jít k volbám, jelikož nás Gottwald podvedl, tak mně tátu zavřeli a mě poslali jako syna třídního nepřítele na převýchovu do lágru Komárno. (...) Tam bylo vedení a velení PTP. A to ještě když jsme tam my nastoupili, tak tam to vedení bylo. Tam jsem poznal, jak chutná lidský ponížení. A jaké je býti ponížen. Ale přesto jsem se vrátil domů, protože jsem zažil k tej půdě lásku, jsem se snažil doslova naplnit. Protože jsem se vrátil, pole byly začleněný ve velikejch lánech už v JZD a zničený byly stroje. A já, mně nic jinýho nezbejvalo než se podvolit, když jsem nechtěl zradit vesnici. Podvolit se a do toho riskantního podniku vstoupit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Netunice, Plzeň-jih, 07.03.2014

    (audio)
    délka: 01:12:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dřeli jsme jako koně a neměli z toho ani korunu

Josef Kůs zamlada
Josef Kůs zamlada
zdroj: Pamět národa - Archiv

Josef Kůs se narodil 6. července 1938 v Netunicích u Plzně do rodiny malorolníka Jana Kůse. Matka mu zemřela ve čtyřech letech na tuberkulózu. Život pamětníka vážně poznamenala nejen absence mateřské lásky, ale také série příkoří, která zažíval v souvislosti s násilnou kolektivizací v padesátých letech. V roce 1952 rodině Kůsových zabralo JZD pole a jako náhradu jim k užívání vnutilo nekvalitní pozemky, které Kůsovi mnoho let kultivovali. V roce 1957 otec Josefa Kůse podlehl vyděračským praktikám JZD a z donucení vstoupil do družstva, čímž oficiálně vložil již dávno zabrané pozemky do JZD. V témže roce coby nepřítel státu narukoval pamětník na vojnu na Slovensko do Komárna k Pomocnému technickému praporu (PTP), kde psychicky velmi strádal. Otce zavřeli na Bory a po půl roce se vrátil s podlomeným psychickým i fyzickým zdravím. Po návratu z vojny v roce 1960 nastoupil Josef Kůs do JZD jako traktorista, kde pracoval dalších deset let až do pracovního úrazu, kdy dostal částečný invalidní důvod. V roce 1977 si družstvo vyžádalo zpět pozemky, jež poskytlo Kůsovým k užívání v roce 1952. Pamětník se o ně soudil, ale dodnes neuspěl. Příkoří, které silně prožíval po celý život, se trvale podepsalo na jeho psychickém zdraví. Trpí depresemi a nedůvěrou v lidi a v minulosti uvažoval o dobrovolném odchodu ze života. Vychoval s manželkou tři děti a dodnes žije v Netunicích.