Viliam Kun

* 1938

  • „Maminka to celé nesla velmi těžce. Pamatuju si doby, kdy jsme neměli co do pusy. Jednou jsem přišel ze školy domů a uvařila brambory s červenou paprikou. Nic k tomu. Sama se rozbrečela a řekla: ‚Nic jiného nemáme, nic jiného ti nemůžu dát.‘ Všechno bylo na lístky a my vyvrhelové jsme potravinové lístky nedostávali.“

  • „Někteří menší zemědělci vytrvali a nešli do družstva. To už mohlo být někdy v roce 1954 nebo 1955 a jeden náš známý sedlačil dál, měl koně, kravičku a tak. Jednoho dne jel s vozem s koňma na pole, že naseká nějakou pícninu pro kravičku. Jeden náhončí z úřadu vyšel, zastavil ho a říká: ‚Slezte z toho vozu! Vemte si tu kosu, koně a vůz zabavuje družstvo!‘ Ten člověk předtím dělal krmiče v našich stájích pro družstevní dobytek. Ale pak postoupil výš, a tak rozkazoval. Jmenoval se Schweizer Boldyzhar (čte se Boldyžár). Statkář si vzal kosu, celou cestu domů brečel jak malé děcko. Vzali mu koně, vzali mu vůz. A co měl dělat? Měl říct té kravičce: ‚Podívej se, nemáš co žrát, protože družstvo to zabavilo...?‘ Dělali neuvěřitelné věci, ti komunisti, neuvěřitelné! A nikdy to nedostal zpátky. Nakonec šel taky do družstva. Co měl dělat?“

  • „Po 18. roce to území dole padlo do Československa, tak on byl jako občan Československa, z toho důvodu musel jít na vojnu do Prahy. Málokdo si dovede představit, že otec, který se narodil v Rakousko-Uhersku, pak žil v Československu, pak v Maďarsku, pak znovu v Československu a prakticky nevytáhl paty z dědiny. A žil ve čtyřech zemích. To pohraniční území je vždycky složité.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Winnipeg , 17.01.2025

    (video)
    délka: 02:08:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Winnipeg, 21.02.2025

    (video)
    délka: 02:04:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk se mohl snažit, jak chtěl, ale pokud to dělal poctivě, tak to nešlo

Viliam Kun v roce 1965
Viliam Kun v roce 1965
zdroj: archiv pamětníka

Viliam Andrej Kun se narodil 18. prosince 1938 ve Svodíně na jižním Slovensku, okres Nové Zámky. Vyrůstal v maďarsky mluvící rodině hospodářů ve Svodíně. Dětství mu poznamenala druhá světová válka, během níž vesnici střídavě obsazovaly německé a sovětské jednotky. Rodina zažila boje a rabování. Po válce otce postihly politické změny – v roce 1952 byl odsouzen jako „kulak“ k sedmi letům vězení a ztrátě majetku. Matka s dětmi byla vystěhována do Čech na státní statek Úpor, kde žili v těžkých podmínkách. V roce 1957 narukoval Viliam k vojsku do Uherského Hradiště a po absolvování poddůstojnické školy v Kroměříži sloužil jako desátník. Po návratu získal místo v pražské Aritmě. Roku 1965 se oženil se zdravotní sestrou Jiřinou Krátkou a rodina se usadila v Praze-Troji. Srpnová okupace v roce 1968 ho přesvědčila, že v Československu nemá budoucnost. Na jaře 1969 s manželkou a dvěma malými syny emigroval přes Německo do Kanady, kde se trvale usadil a pokračoval v technické profesi. Zde se mu narodil třetí syn John. Po roce 1989 byla rodině navrácena část majetku ve Svodíně. V roce 2025 žil v kanadském Winnipegu.