RNDr. Jan Král

* 1938

  • „A tak chtěl vědět, když se ty žíly jako prorazily, jestli se tam našlo zrudnění. Tak mě tam poslal s tím ‚geiger-müllerem‘. Tam ještě dolů nejezdila normální klec, jezdil tam takovej okov, on to byl takovej kýbl, tak se vlezlo do toho kýblu, tam většinou byla voda, ale naštěstí mi to nesáhlo až přes holínky. Dojel jsem tam a zjistil jsem, že tam nikdo není, že nepokračujou na díle, a najednou mi došlo, že nejdou ani ventilátory, čili že se tam v podstatě nevyměňuje vzduch. Ale připadal jsem si mladej, silnej, tak jsem šel po tom překopu, měřil jsem to tím Geigerovým počítačem a najednou se mi ten vzduch přestal dostávat. Už jsem se tak zvolna dusil, no, pak jsem se teda dohrabal tam k šachetnímu komínu, protože bylo jasný, že když se tam vyrazí ta slepá jáma, že dlouhý dřevo, kolejnice a tyhle věci nebude možný dopravovat tou úvodní šachtou a tou další. Takže tam měl být ještě šachetní komín, kterej by byl vystrojenej tak, aby se tam ty dlouhý předměty vešly. Tak tam jsem se trochu vzpamatoval, protože tam to trochu větralo, došel jsem na to náraziště, zazvonil jsem na toho vrátkaře, aby mě vytáhl ven. Vyjel jsem a říkám tomu šéfovi: ,Tam nešla elektrika, vždyť já jsem se tam mohl udusit...!‘ Říkal: ,Tak sis to měl zjistit.‘ To mi přišlo, že abych se tam ve dvaceti udusil, že to nemá cenu.“

  • „Na kraji mostu před naším barákem postavili barikádu. To naši vyhodnotili, že to tam může být velmi špatné, a odstěhovali jsme se do vesnice Bečváry. Tam je zámeček, kterej kdysi patřil tomu generálovi Laudonovi, a teď ho asi koupil, nebo posléze po letech, ten zpěvák Koller, myslím. Patřilo to taky nějaký vzdálený přízni. A tam jsme byli skrytý, a to už prchali Němci a tam byli takový… mělo to zahradu a plechový vrata, kde byly vyrezlý otvory. Tak my jsme byli schovaný za těma vratama a těmi otvory jsme koukali, co se děje. Ty Němci ujížděli, ale pak už toho měli dost, a tak ty místní je tam odzbrojovali.“

  • „Maminka byla Položidovka, protože dědeček přestoupil na katolickou víru, když si bral moji babičku. O tý pohovořím. A to Němci samozřejmě neuznali. Musel nosit hvězdu a měl štěstí, protože s babičkou – říkalo se jí Mařka – se rozvedl tak nešťastně a vzal si potom tu druhou paní, tu Věru Svatou, sestru tý Jarmily Svatý, spisovatelky. Ta se s ním přes nátlak nerozvedla, takže on prostě nebyl tak perzekvovanej jako čistej Žid. Jeho zavřeli za v podstatě podporu odbojové skupiny. Takže nebyl v Terezíně zavřenej tam, kam zavírali Židy, ale byl v tzv. Malý pevnosti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.02.2022

    (audio)
    délka: 02:19:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 14.06.2022

    (audio)
    délka: 02:06:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Čechách už byla geologie prozkoumaná, tak jsem šel do Libye

Jan Král v Libyi, 1982/1983
Jan Král v Libyi, 1982/1983
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Král se narodil 5. srpna 1938 v Praze Jindřišce a Josefovi Královým. První rok života strávil na Malé Straně v Míšeňské ulici, v domě U Bílého beránka. Na počátku války se rodina uchýlila do obce Sedlov (dnes část Ratboře) na Kolínsku. Během války dědečka zatkli kvůli nespecifikované podpoře odboje. Prošel terezínskou Malou pevností a koncentračním táborem Mauthausen. Královi prožili většinu války v Kolíně, kde zažili také bombardování. V roce 1949 rodina odešla do Barochova na Benešovsku. Po základní škole pamětník vystudoval geologickou průmyslovou střední školu v Praze. Odmaturoval roku 1957 a následně nastoupil do jáchymovských dolů v Příbrami jako důlní operátor v odboru geofyziky. Od roku 1960 působil v Československé akademii věd (ČSAV) jako technik. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy se účastnil v Praze XXIII. mezinárodního geologického kongresu. Po roce 1968 začal pracovat v Pražském projektovém ústavu, kde působil jako technik pro průzkumné práce. Účastnil se dvou geologických expedicí do Libye. Od roku 1986 působil v Projektovém ústavu dopravních a inženýrských staveb. Po sametové revoluci založil v roce 1993 průzkumnou a konzultační firmu. Podílel se také na ustavení Československé asociace inženýrských geologů (dnes České asociace). Vyučoval na České zemědělské univerzitě a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2022 žil v Praze.