Alois Klepáček

* 1951

  • „V Rumunsku za komunistů, co jste si neudělal, to jste neměl. Když jsem na Svaté Heleně měl krávu, musel jsem odevzdat 600 až 700 litrů mléka ročně. Za litr mléka mi dávali jeden lei, to bylo jako koruna, tenkrát to bylo stejné. Když jsem třeba jel do města a zastavil, abych se něčeho napil a koupil si třetinku nějakého pití, tak stálo tři lei. (…) Měli jste třeba dva vepře, jednoho jste museli dát státu, zaplatili ho. Takhle vám to řeknu, dalo se žít. Nesměl jsi nic říct. Jak jsi něco proti někomu řekl, tak to bylo špatné. Lepší mlčet a neříkat nic. Já jsem nebyl komunista a jednou jsem řekl špatná slova. Tajemník mi řekl: 'Lojzo, měl jsi mlčet.' (…) Tak jsem mlčel a byl klid.“

  • „Když jsem se narodil v roce 1951, můj děda měl na Svaté Heleně krám a jeho švára byl kovář. Měli krám, měli všechno. A jako se v Rusku posílalo na Sibiř, tak oni byli poslaní do Bărăganu. Byli tam čtyři a půl roku. Teprve v roce 1955 se tamodtud vrátili. Vzali je z domova, v noci přišli policajti a řekli, že za dvě hodiny musí být spakovaní a pryč. Co si vezmete na svůj vůz s koňmi, na to máte nárok. Odvezli je do Bărăganu, zatloukli čtyři kolíčky a řekli: 'To je vaše, starejte se'.“

  • „Víte, pochopil jsem to tak, že tenkrát bylo Rakousko-Uhersko jako dneska je Evropská unie. Lidi chodili za prací. Dědeček říkal, že kdo měl tenkrát své pole, tomu se dařilo o hodně lépe, než když pracoval někde jako sluha. Kvůli práci šli.“ – „Vyprávěli něco o tom, jaké byly podmínky, když přišli z Čech? Jak vypadaly tenkrát Čechy a jak vypadal Banát?“ – „Do Banátu byli vzatí na práci do lesa. Nejdřív tam přijeli bez manželky a bez dětí, udělali si tam takovou zemňačku a manželka s dětmi přijela až za půl roku. Všechno dělali ručně, káceli dřevo a pracovali s ním.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 13.02.2025

    (audio)
    délka: 01:08:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Předci šli na Banát za lepším životem, on se kvůli němu naopak vrátil do Čech

Alois Klepáček v roce 1972
Alois Klepáček v roce 1972
zdroj: Archiv pamětníka

Alois Klepáček se narodil 19. srpna 1951 ve Svaté Heleně v rumunském Banátu. Jeho předci přišli osidlovat tento kraj kolem roku 1822. Pamětníkův dědeček bojoval v druhé světové válce v rumunské armádě. Jeho a další příbuzné o pár let později v roce 1951 komunisti deportovali do Bărăganu, kde museli osidlovat nehostinnou step. Pamětník od mala pracoval na rodinném hospodářství. Vychodil hornické učiliště v Anině a poté pracoval v kamenouhelných dolech, které se od 60. let 20. století otevíraly poblíž Svaté Heleny. V roce 1974 se oženil, s manželkou Barborou (roz. Hrůzovou) měli čtyři děti. Po pádu komunismu se rozhodl on i jeho širší příbuzenstvo reemigrovat do Čech. Nový domov nalezli v Lovosicích, kde pamětník pracoval nejprve v chemičce, poté jako elektrikář na městském úřadě a také jako řidič kamionu. V době natáčení v roce 2025 žil v Lovosicích. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Lovosice.