Jiří Janíček

* 1941

  • „To si přesně pamatuju, bylo hezké ráno. Venku začala hrát nějaká hudba, divil jsem se, že je tak brzo hlášení. Ráno jsem potkal na chodbě strejdu a ten říkal: ‚Tak je tady máme. Rusy!‘ Byl jsem tedy zvědavý, co to obnáší, co to teda je... Už po cestě do práce přelétával nad městem hodně nízko antonov, nákladní letadlo. Byl to manifestační let, myslel jsem, že bude přistávat někde za městem. Potom jsem viděl ještě dvě stíhačky s rudými hvězdami na křídlech, to byly nějaké migy, nevím jaké. V práci všichni zaměstnanci koukali jak z jara, sekretářce tekly slzy z očí, vím, že byli překvapeni i ti, co byli ve straně. Bylo to velké překvapení, že se něco takového mohlo stát. Byl jsem tam dvě hodiny, nepracovalo se. Tak jsem se vrátil domů, a protože jsem měl doma magnetofon Sonet duo, tak jsem poslouchal rádio a dělal jsem si záznamy.“

  • „Když bylo to napětí kolem Kuby, tak v tu dobu měla sestra svatbu a já tam nemohl, protože jsme měli pohotovost. To bylo nepříjemné. Velitel roty byl ale kapitán tady z Olešné a ten se mi potom přišel omluvit, že to jinak nejde. Neměli jsme ale nějaké velké obavy. Nebál jsem se, bylo to od nás vzdálené a brali jsme to jako takové cvičení.“

  • „Devátého května jsme bydleli nedaleko Žďárské ulice. Maminka nám řekla: ‚Pojďte, půjdeme se podívat, jak ustupují Němci.‘ Tak jsme sešli takovou úzkou uličkou a já si to pamatuji dost dobře, protože to byl pohled opravdu neobvyklý na ty dlouhé zástupy těch vojáků v šedozelených uniformách. Nic neříkali a bylo vidět, že jsou unavení. Potom mou pozornost upoutaly body na obloze směrem na Tři kříže. Slyšel jsem různé hlasy a obavy. Maminka říkala, že se musíme rychle schovat. Byla to ruská letadla, která bombardovala ty ustupující Němce. Stihli jsme se schovat do sklepa a byly cítit detonace. Báli jsme se, samozřejmě. Při náletu někdo tloukl nahoře na dveře. Matka se vrátila s vojákem v německé uniformě. Začal ale mluvit rusky a sundal si uniformu. Pod ní měl stejnokroj vojína ruské armády. Byl to asi nějakej zvěd. Nabídl mi čokoládu, ale jak jsem byl rozrušený, tak mi nechutnala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nové Město na Moravě, 06.05.2025

    (audio)
    délka: 59:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skautem na celý život

Jiří Janíček jako vedoucí skautského oddílu v Novém Městě na Moravě v 90. letech
Jiří Janíček jako vedoucí skautského oddílu v Novém Městě na Moravě v 90. letech
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Janíček se narodil 17. ledna 1941 v Novém Městě na Moravě. Jeho otec František Janíček, protektorátní strážník, zemřel v dubnu 1945 kvůli nedostatku léků na komplikace způsobené chřipkou. Matka se jmenovala Marie Mašíková a byla vyučená kadeřnice. Na konci války zažil Jiří Janíček bombardování svého rodného města sovětskými letadly. Po roce 1948 vstoupil Jiří Janíček do Junáka. Věnoval se také amatérskému filmování a byl potápěčem. K roku 2025 byl členem Svojsíkova oddílu – čestné družiny pro zasloužilé skauty – a žil v Novém Městě na Moravě.