Jaroslava Hynková

* 1935

  • „Naši lidi Němce hrozně pronásledovali, tejrali, bili. Bylo jich tam několik zastřelených. Byl tam nějaký krutý komisař. Maminka byla ráda, že jsme to nezažili a přijeli jsme až v roce 46, když už se nic nedělo. Ještě si ale pamatuju jeden pohřeb mladé holky, kterou tam nějak utrápili. Pak tam taky byla jedna pěkná Němka, myslím Truda. Měla copy do půl zad a pomáhala v jedné české rodině. Kráva ji kopla a vylila mléko. Paní Adamcová, u níž pracovala, ji za to ostříhala dohola i s copy. Viděli ji pak chodit ostříhanou dohola. Máma té holky paní Adamcovou proklela, že jednou musí zchromnout. A ono se to splnilo a ta paní opravdu zchromla.“

  • „V padesátém přišla kolektivizace a ještě museli mít doma dobytek, než se postavil kravín. Takže dobytek krmili doma, a jak se pak svážel do kravína, tak jednu krávu našim nechali jako záhumenek. Děda začal krmit v teletníku v kravíně. Když přišlo JZD, tak podle mě to byl pro rodiče nejhorší zážitek, protože tím, že neměli nic nahospodařené a ještě všechno přišlo do družstva, tak nejvíc živořili. Po tom vstupu se nadřeli jak koně. Já jsem chodila do školy do Králík a neměla jsem ani zimní boty. Na Hromnice, to je v únoru, tehdy bylo sucho a maminka mně půjčila její polobotky. Jenže jsem měla nožičku slabounkou, tak mně je vycpala novinami, abych do školy došla. Do večera začalo strašně chumelit, a tak mě jedna spolužačka vzala k nim na noc. Zůstala jsem tam asi tři dny a děda si pak vypůjčil koně a přijel pro mě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Letohrad, 12.04.2018

    (audio)
    délka: 02:13:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidé dnes mají všemožné vymoženosti, ale chybí jim lidství a vzájemné porozumění

Jaroslava Hynková v roce 1950
Jaroslava Hynková v roce 1950
zdroj: archiv pamětnice

Jaroslava Hynková, dívčím příjmením Mlynářová, se narodila 26. července 1935 v obci Radim v okrese Chrudim. Tak jako tisíce jiných se její rodina po válce přestěhovala za lepší budoucností z vnitrozemí do pohraničí, kde osídlili vyprázdněný dům po odsunu Němců. Našli si hospodářství v obci Horní Lipka nedaleko Králíků. Život v podhůří Králického Sněžníku se ale změnil v noční můru. Obec tehdy ještě ovládal komisař Vladimír Rozinek, za jehož působení docházelo k násilnostem, a dokonce k sedminásobné vraždě místních Němců. Když se situace uklidnila a rodina po značném úsilí rozjela své nové hospodářství, přišli o něj během komunistickým režimem řízené kolektivizace venkova. Několik let pak živořili, protože za těžkou práci v místním jednotném zemědělském družstvu dostali jen minimální mzdu a živil je hlavně jejich záhumenek. V patnácti letech se Jaroslava přestěhovala do Letohradu, kde nastoupila jako dělnice v textilní továrně Orban (později Perla). V této továrně pracovala až do odchodu do penze. V roce 1952 se provdala za Václava Hynka, s nímž měla ještě ten rok dceru Jaroslavu a v následujících čtyřech letech další dvě dcery – Venuši a Miluši. V Letohradu žila i v roce 2018.