Nejde se chovat proti vlastnímu přesvědčení
Stáhnout obrázek
Jan Hocek se narodil 8. září 1959 v Novém Boru jako prvorozený syn rodičům Miluši a Vladislavu Hockovým. Už prarodiče měli problémy s totalitní mocí, jeho otec musel v 50. letech nastoupit do pracovního tábora. Srpnové události roku 1968 prožíval Jan na dětském táboře v Úštěku, otec se zapojil do demonstrací, organizoval podpisové akce a na protest vystoupil z Československé strany socialistické (ČSS), během normalizace odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, ztratil dobré zaměstnání a Jan se nemohl hlásit na střední školu. Odešel proto pracovat do Prahy a po roce se dostal na Střední školu geologickou v Příbrami, kterou nakonec nedokončil. V roce 1979 se poprvé oženil a nastoupil na vojnu. Tam měl několik kázeňských problémů, byl vyšetřován kontrarozvědkou a hrozil mu vojenský prokurátor, strávil několik týdnů v útvarové věznici. Odmítl odvolat své „omyly“ i skrytou nabídku ke spolupráci se Státní bezpečností (StB). Po návratu z vojny se s ním žena rozvedla; neměl ukončené vzdělání, a tudíž nastoupil do uranových dolů. Psal poezii, pořádal autorská čtení, byl kmenovým autorem pořadu Zelené peří v pražském Rubínu, setkával se s disidenty a zúčastňoval se tzv. bytových seminářů. Poslouchal zahraniční rozhlas, podepsal výzvu Několik vět a aktivně se zapojil do událostí v listopadu 1989. Založil stávkový výbor, stal se jeho mluvčím a byl svědkem dramatických chvil během generální stávky na dole Křížany (Uranové doly Hamr na Jezeře). Po revoluci, od roku 1994, kdy po 13 letech naplnil expoziční fárací dobu, pracoval různě dlouho jako novinář, knihkupec a prodejce hudebních nosičů. V roce 2008 vydal román pod názvem „A šaty skáčou po žábě“ s podtitulem „Milostný čtyřúhelník v časech nenormálních“. Věnuje se hudebním recenzím převážně moderního jazzu a soudobé hudby, příležitostně i progresivnímu rocku, pořádá koncerty. V době natáčení v roce 2026 žil na Boskovicku.