Josef Hackenberg

* 1933

  • „Jak si pamatujete na ty lidi, kteří sem přicházeli? Němci museli odejít a přicházeli noví lidé. Pamatujete si na to?“ – „Pamatuji. To jo. Bylo tolik prázdných baráků. Ti museli pryč. Všechno nechat a odjet. A teď přišli takoví průzkumníci. Ze Slovenska. Z Valašska. Z Československa. Jednotlivci. Přišli zkoumat. Toto. Toto. Toto… Ten barák bych potřeboval nebo ten. A pak se rozhodli: ,Já si vezmu tenhle barák a hotovo.‘ A zůstali tu. Měli barák. A tak to obsadili. Všechno, co bylo prázdné. Cizí lidé. Já jsem je neznal.“ – „Potom už jste je ale poznal?“ – „Potom ano. To už jsem je poznal. A dobře poznal. Jeden četník. Policista. Ten to tady buzeroval fest. Ve Vrbně. Tenkrát byl někdo.“ – „Jak to ‚buzeroval fest‘?“ – „No, třeba maminku. Musela nosit to ‚en‘. Nebo stála ve frontě v mlékárně a Češi ji předběhli. Mohla si koupit, co zbylo. Trochu mléka. To byla ta doba. Ze začátku byla krutá. Hlavně pro dospělé lidi. Pro rodiče. My děti jsme to tak nepoznaly. Naučily jsme se trochu česky. Ale pro ty dospělé to bylo kruté. Nebo třeba kousek masa. Nejdříve dostali oni a potom teprve Němci. Byli Němci.“

  • „Jak si pamatujete na svého otce? Vy jste nemuseli do odsunu. Proč jste nemuseli do odsunu?“ – „Sklárna žádala, aby tam nechali kvalitní lidi. To bylo díky sklárně. Kdyby otec dělal třeba zámečníka, tak by ho odsunuli. Ale ředitel sklárny si ho nechal. Šel na úřad a žádal razítko, aby otce neodsunuli… Nikdo nemohl být proti, když ředitel řekl, že si otce nechá. Tak tady zůstal – a to bylo všechno.“

  • „Byl tady ve Vrbně lágr pro Němce?“ – „Byl!“ – „Kde?“ – „Za poštou. Jak je kombinát, tak byla pošta a byla tam fabrika. Co se to tam vyrábělo? Korkovna? Nebo něco takového. Teď už to tam není. Ten komín a všechno ostatní zlikvidovali. Tak tam byl ten lágr. Tam byli v té fabrice ulágrovaní. A pak jeli pryč. Transport. Viděl jsem to až do poslední chvíle, jak odjel.“

  • „Vzpomínáte si, když přišla Rudá armáda?“ – „Jo.“ – „Jak to bylo?“ – „Devátého května jsem měl narozeniny, šli od Karlovic. Tady nahoru a pak se to rozdělilo. Najednou byli u nás ve dvoře. U toho Richtra. Přijeli auty, měli samopaly a hned k nám, za maminkou. Sedli si v kuchyni za stůl, samopaly položili a říkali mamince, že chtějí kušať, že mají hlad. Maminka přinesla ze statku vejce, udělala plný kastrol smaženice a dala jim chleba. Byli asi tři nebo čtyři. Najedli se a začali si všechno prohlížet. Podívali se tu a zase tam, ale nic nesebrali. Potom vzali samopaly a odešli. Nic. Jenom se najedli a odešli. A my jsme se na ně jenom dívali a třásli. Co budou dělat? Začnou střílet? Nebo co? Ale odešli. Jenže potom přišli další: ,Stáje otevřít! Krávy ven! Všechno ven!‘ Nevím, kam to hnali. Nevím. Po cestě. Možná na Zlaté Hory…“ – „Kdo to hnal?“ – „To byli vojáci. Nebo naši? Já už nevím. Nevím.“ – „Myslíte Sověty?“ – „Asi jo. Ze stodoly všechno sebrali. Byl jsem malý, tak nevím, kdo to byl. Sověti? Rusi? Naši? Ale stáje byly prázdné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vrbno pod Pradědem, 23.03.2025

    (audio)
    délka: 01:55:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Vrbno pod Pradědem, 24.03.2025

    (audio)
    délka: 01:57:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jak sklářský mistr pod Pradědem unikl vyhnání, přestože byl Němec

Josef Hackenberg, počátek 50. let
Josef Hackenberg, počátek 50. let
zdroj: archiv Josefa Hackenberga

Josef Hackenberg se narodil 9. května 1933 ve Vrbně pod Pradědem matce Marii, rozené Gaierové, a otci Josefu Hackenbergovi. Oba rodiče byli Němci. Otec pocházel z Lázní Lipová, vyučil se sklářem a pracoval u firmy Moser v Karlových Varech. Vrátil se do rodného kraje a stal se mistrem ve sklárnách rodiny Richtrových ve Vrbně. Válku prožili na statku majitele sklárny, kde obývali služební byt. V květnu 1945 byl Josef Hackenberg svědkem příchodu Rudé armády. Zažil situaci, kdy sovětští vojáci zabavovali dobytek a hnali stáda neznámo kam. Sledoval ponižování a vyhnání německého obyvatelstva. Matka nosila označení N, ovšem rodina odsunu unikla. Otce potřebovali ve znárodněných sklárnách. V patnácti nastoupil pamětník do skláren také. Jako politicky nespolehlivý absolvoval vojnu u pracovního vojska (PTP). Ve sklárnách se stal mistrem a pracoval tam až do penze. V době natáčení v březnu 2025 žil ve Vrbně pod Pradědem.