Roland Günther

* 1936

  • „A pak že se vezmeme. Tenkrát jsem dělal u Průmstavu. Tam vždycky když se někdo ženil, dělali mu alotrie. Tak jsem říkal: ‚My to uděláme někde jinde. Nebudeme tady někomu pro legraci.‘ Tak jsme jeli ve škodovce, švagr byl svědek, řidič byl druhý svědek a my dva. Jeli jsme do Náchodu s čistou hlavou, že se nás nic nebude dotýkat. Když jsme šli od toho obřadu dolů, další parta šla nahoru a říkala: ‚Tam dole, to je pro vás?‘ A my jsme říkali: ‚Ne, my jsme tady úplně cizí.‘ No, úplně cizí jsme byli, vyšli jsme ven, tam bylo čtvrt náměstí plné lidí. Před radnicí byl kočár, v tom kočáru byla zapřáhnutá kráva a jeli jsme z radnice do kostela takovým parádním povozem.“

  • „Bavila mě elektrika strašně, ale jelikož jsem měl tenhleten posudek, tak jsem se nikam nedostal. Ještě v srpnu jsem nevěděl kam, tak na pracovním úřadě mi nabídli Pracovní zálohy Letohrad. Tam jsem se vyučil elektrozámečníkem a tam jsem se seznámil s dobrým kamarádem, který chtěl, abysme šli na průmyslovku do Prahy. Ale já bych si bejval ani neškrtnul, ale on chtěl jít se mnou. Jeho strýc byl šéfredaktor časopisu Práce a ten zřejmě zařídil, že jsme se tam dostali oba.“

  • „My jsme doma mluvili česky, a abych tomu nerozuměl, tak rodiče mluvili německy. Pak přišla válka a přišli Němci, muselo se okamžitě přepnout na němčinu. Zase se musela čeština vynechat. Po válce jsem začal chodit tady v Trutnově do třetí třídy, tu jsem musel opakovat. První a druhou jsem měl německy a třetí třídu českou. Takže tu jsem dělal dvakrát. Tenkrát jsem měl problémy, že jsem místo ‚Ano‘ řekl ‚Ja‘ a dostal jsem pár facek. To byla ta doba. Ale není se co divit. Němci, to byli zvířata.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Trutnov, 23.11.2025

    (audio)
    délka: 01:00:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče se snažili, abych měl hezké dětství

Roland Günther v roce 1944
Roland Günther v roce 1944
zdroj: archiv pamětníka

Roland Günther se narodil 22. listopadu 1936 v Trutnově do národnostně smíšené rodiny: otec Arnošt byl Němec, matka Alžběta Češka židovského původu. Oba pracovali jako úředníci. Během války začal chodit do německé školy. Otec se odmítl rozvést, před povoláním do transportu matku a Rolanda zachránilo narození bratra Petra. Z 28 matčiných příbuzných se po válce vrátili dva, babička Marie zemřela v Terezíně. Rodiče se rozhodli v poválečném Československu zůstat, Roland začal chodit do české školy. Po skončení základní školy z politických důvodů nedostal doporučení ke studiu, vyučil se elektrozámečníkem, potom díky přímluvě vystudoval průmyslovou školu sdělovací techniky a tři ročníky ČVUT Fakulty elektrotechnické v Praze. Vrátil se do Trutnova, rodiče brzy nato zemřeli. Po svatbě pracoval nejprve v Průmstavu a potom 40 let ve firmě Elektrokov, kde začal jako televizní opravář a skončil jako předseda představenstva. Organizoval spolupráci s východoněmeckým podnikem v Saalfeldu. Léta byl aktivním členem Spolku česko-německého porozumění. Má mnoho zájmů, například přednášel pro veřejnost o regionálních výtvarnících, byl předsedou Klubu stolního tenisu a kaktusářů. V době natáčení v roce 2025 bydlel s rodinou v Trutnově.