„Válku jsme prožili v Týnečku, jenže uprostřed vesnice byla velká sladovna, která se bombardovala. Neměli jsme se kde schovat, tak jsme s rodiči odešli na chatu nad Dolany, kde jsme byli ve sklepě. Já jsem spávala ve vaničce. Jenže ve sklepě byl vlhký vzduch a já jsem dostala takové velké boláky na hlavě, říkali tomu… Museli jsme to umývat bylinkami, dávali mi mastičky. Mysleli jsme, že nebudu mít žádné vlasy, ale naopak – měla jsem jich tolik, že když jsme šli k holiči, museli mi je prostříhat, vyčesat ven, aby se dostali nůžkami a mohli mě ostříhat. Takže s vlasy to dopadlo dobře.“
„Jo, to si pamatuji. Bylo to v květnu a to byly slavnosti ve Chválkovicích, na které jsme chtěly s kamarádkou jít, ale bohužel se to všechno zastavilo. Tatínek mi dával stokorunu a já říkám: ‚K čemu mi je? Je to zavřené, tam nic nebude.‘ To mi dával, abych si něco koupila, ale nedalo se, vůbec se to nekonalo.“
„Když jsem vycházela ze školy, chtěla jsem jít na zdrávku. Musela jsem mít doporučení a tam mi napsali… Jak to tam bylo napsané… že mi to jako nepotvrzují. Protože v tu dobu tam zakládali JZD. My jsme pole ani nic [takového] neměli, ale na tatínka pořád [apelovali], aby vstoupil do JZD, že se zemědělci z okolí přidají. Říkal: ‚Ne, nejsem zemědělec, ani to neznám, jsem vyučený řezník!‘ Dopadlo to tak, že jsem se nikam nedostala. Pak jsme si s kamarádkou udělaly [kurz] těsnopisu a psaní na stroji, a až za dlouhou dobu, asi po dvou letech, jsem si našla práci u Stavomontáží jako materiálová účetní. Pak po mateřské jsem nastoupila, protože tam bylo [někoho] potřeba, do Bohuňovic na pilu, kde jsem dělala mzdy a účetní práci, s fakturací.“
Jaroslava Grolichová, rozená Nádvorníková, se narodila 17. prosince 1941 v Týnečku nedaleko Šternberku. Vyrůstala v rodině Josefa Nádvorníka, vyučeného řezníka, a Aloisie Nádvorníkové, která pracovala v mlékárně. Rodina žila během druhé světové války v Týnečku, později se kvůli bombardování přesunula na chatu nad obcí Dolany, kde žila ve sklepních prostorách spolu s dalšími příbuznými. Po válce se Nádvorníkovi vrátili do Týnečku. Otec přišel po roce 1948 o majetek v důsledku znárodnění, což rodinu silně zasáhlo. Byl také nucen ke vstupu do jednotného zemědělského družstva, ačkoliv rodina nevlastnila pole – vstup odmítal. Jaroslava nedostala doporučení ke studiu střední školy. Absolvovala kurz těsnopisu a psaní na stroji. Pracovala ve Stavomontážích jako materiálová účetní a po mateřské dovolené nastoupila na pilu v Bohuňovicích, kde měla na starost mzdovou a účetní agendu. Vdala se v roce 1962, s manželem vychovali syna Milana a dceru Ivanu (nar. 1964). V osmdesátých letech se manželé rozvedli. Jaroslava Grolichová zemřela v roce 2021.
