Za loutkové divadlo v hospodě dostala v roce 1974 18 měsíců
Stáhnout obrázek
Lenka Fialová, rozená Horáková, se narodila 30. prosince 1951 ve Zlíně. Otec byl kameramanem v tamním filmovém studiu, matka loutkářkou, politicky se rodiče nikdy neangažovali. Zlín přejmenovaný na Gottwaldov byl jako bývalé prosperující Baťovo město pod ostražitým dozorem Státní bezpečnosti. Lenka Fialová proto zažila časté policejní kontroly v restauracích i na veřejných místech a také silnou komunistickou indoktrinaci, namířenou proti populární rodině Baťových. Po základní škole se přihlásila na Umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, kde měla první problémy se Státní bezpečností, neboť se při návštěvě skláren podepsala do pamětní knihy vedle jména sovětského velvyslance Červoněnka jako George Sandová. Několikrát byla vyslýchána a hrozilo jí vyloučení ze studií. Školu nakonec dokončila v roce 1974 a začala pracovat u Krátkého filmu Ostrava. 16. srpna 1974 se společně s kamarády účastnila poutě na Hostýn, kde sehráli hostům v restauraci improvizované loutkové představení, v němž zesměšňovali tehdejší režim. Představení zaznamenalo velký úspěch, už jej však nestihli dohrát. Na pokyn příslušníků StB, kteří skupinu mladých lidí cestou sledovali, brutálně zasáhla uniformovaná jednotka. Policisté hosty restaurace i herce zbili do krve a herce odvezli na služebnu v Bystřici pod Hostýnem. Odtud Fialová putovala do Brna, kde strávila devět měsíců ve vazbě a prošla množstvím výslechů. Vyšetřovatelé nepoužívali fyzického násilí, často ji však uráželi, vyhrožovali ztrátou zaměstnání rodičů, nebo nabízeli spolupráci. Hned po zatčení byla Lenka Fialová propuštěna z práce u Krátkého filmu Ostrava. Soud proběhl 11. prosince 1974 v Kroměříži a proti obžalovaným z pobuřování svědčili i hosté restaurace v Hostýně, které Státní bezpečnost donutila svědčit. Odvolací soud se konal 12. května 1975 v Brně, odsoudil Lenku Fialovou k 18 měsícům, nejstarší ze skupiny herců dostal 3,5 roku. Trest si odpykávala ve věznici v Opavě, kde pracovala na výrobě elektromotorů a tkaniček do bot. Na základě amnestie k 30. výročí osvobození byla koncem června 1975 z vězení propuštěna. Našla si práci v zahradnictví Služeb města Gottwaldov a provdala se. Společně s manželem podepsali v roce 1977 Prohlášení Charty 77. Ve Zlíně posléze zažívali perzekuci ze strany StB, domovní prohlídky a sledování. Nátlak StB i poměry v okolí nakonec donutili manžele Fialovy přistoupit na vystěhování z Československa. Po potupné několikahodinové prohlídce na hranicích opustili zemi i s malými dětmi v červenci 1981 a usadili se v Rakousku, kde rychle získali politický azyl. Lenka Fialová se poté věnovala analýze vysílání Československé televize i rozhlasu pro potřeby Svobodné Evropy. Do Československa se začala vracet až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Nakonec se usadila se ve Znojmě, hlavním předmětem jejího zájmu se stala výtvarná tvorba. Získala ocenění účastníka protikomunistického odboje.
