Milan Exner

* 1948

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Měli jsme podvojný telefon. Tak mi [manželka] volá na dílnu: ‚Je tady nějaký pán. Chce s tebou mluvit.‘ Tak jsem šel dolů, on mi hned začal tykat a říká: ‚Kolik máš dětí?‘ Já říkám: ‚Jedno.‘ ‚A chceš mít ještě děti?‘ Já říkám: ‚No určitě.‘ ‚Tak se vzpamatuj!‘ Mně se úplně podlomily nohy a říkám: ‚Já nevím, co po mně chcete?‘ A on říká: ‚Už jsi tady dva roky. A my všichni čekáme, co s tebou bude. Všichni vedoucí pracovníci jsou samozřejmě členy komunistické strany.‘ A já jsem říkal: ‚No počkejte, to mě vůbec nenapadlo.‘ A on říká: ,Jak si to představuješ?‘ Říkám: ‚Já nevím, teď jedeme na víkend za rodiči do Vlašimi a otec je v tomhle zkušený, on mi poradí, jo?‘ A on říkal: ‚Tak hele, s tou stranou – já mám ještě druhou variantu, protože trochu počítám s tím, že asi nebudeš ten vstup akceptovat. Já ti navrhuju, že se staneš předsedou Svazu československo-sovětského přátelství v Kralupech a proti tobě budou ředitelé Barev, laků a Kaučuku takhle malí, protože z tebe budou mít trochu vítr.‘ Já jsem se úplně rozklepal a v pondělí jsem jel na podnik a dal jsem tam výpověď a bylo to.“

  • „V noci z 20. na 21. srpna ve dvě hodiny ráno byl poplach. Všichni jsme museli samozřejmě nastoupit, což byla otázka asi tří minut, kdy jsme museli být oblečení a tak. Dostali jsme ostré střelivo, dostali jsme samopaly, nasedli jsme na náklaďáky, nastartovali jsme motory a čekali jsme, co bude. My jsme to vnímali, že jdeme do války. Velitelé byli úplně zdrcení. Já jsem z toho měl první pocit, jak nás tihle lidi mají víc do boje, protože oni tam byli vlastně tak trošku zalezlí. Ta vojna... Zkrátka měli, co chtěli a tak, a teď přišel takovýhle stav, z čehož bylo vidět, jak to někteří lidi nezvládají. Ale ono to trvalo jenom do šesté hodiny ranní, kdy přišel rozkaz sesednout, odevzdat zbraně, odevzdat střelivo a dali nám hrábě a šli jsme na seno.“

  • „Moje matka pocházela z vesnice. A její otec, můj děda, soukromě hospodařil – i v době, kdy už byla JZD [jednotná zemědělská družstva]. Tak on nevstoupil do JZD a pracoval samostatně, trošku byl perzekvován, protože mu vzali ta pole za chalupou a dali mu je až někde na konci okrsku, takže to měl na pole dost daleko.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 07.03.2023

    (audio)
    délka: 43:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve třinácti letech mě umění tak nadchlo, že už jsem nechtěl dělat nic jiného

Milan Exner, 2023
Milan Exner, 2023
zdroj: Post Bellum

Milan Exner se narodil 8. dubna 1948 ve Vlašimi. Od dětství se věnoval umělecké tvorbě. V letech 1963–1967 studoval na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil jako voják základní služby v Tachově. Do roku 1974 působil jako vedoucí v keramickém družstvu Keramo v Praze. Protože nechtěl vstoupit do komunistické strany, zaměstnání opustil. Od roku 1974 působil v Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV). S manželkou tvořili nejprve ve sklepě domu jejích rodičů, později si postavili vlastní dílnu, kde působili i po sametové revoluci. Milan Exner 13 let vyučoval na Lidové škole umění v Poděbradech. V letech 1981 a 1986 získal první cenu v celostátní soutěži Ústředí lidové umělecké výroby a Svazu českých výrobních družstev za keramický jídelní servis. V roce 2023 žil v Poděbradech a stále se věnoval své práci.