„Vstávej, bombardují,“ budila ji matka
Stáhnout obrázek
Marie Volovská se narodila v Jamnici 3. září 1935 rodičům Aloisii, rozené Vémolové, a Františku Kleiblovi. Otec pracoval jako dělník ve vávrovickém cukrovaru, matka se starala o dobytek a pole. Dětství prožila v době německé okupace, která zasahovala i do školního života – zdravit učitele musela zdviženou pravicí a nacistickým pozdravem. Pamatuje si německého starostu Peterka jako slušného člověka, který nikoho neudával, po příchodu Sovětů však zmizel a jeho dcera Edita jí později sdělila, že rodina obdržela pouze balík zkrvavených „hadrů“. Jamnice byla podle kronik a vzpomínek pamětnice několikrát bombardována, aniž by došlo ke zranění místních civilistů. Rodina se při poplaších ukrývala ve sklepě hospody či u sousedů, na konci války i celý týden. Kleiblovi měli připravený žebřiňák s nejnutnějšími věcmi. Těsně před osvobozením byli v obci ubytováni němečtí vojáci, kteří v noci odešli. Ráno 6. května 1945 byla Jamnice obsazena Rudou armádou bez boje, občané byli zrovna v kapli na mši, kterou sloužil uprchlý polský kněz. U Kleiblových poté přebývali sovětští vojáci, kteří spali na slámě v kuchyni. Zamýšlený lazaret nakonec vojáci namísto u Kleiblů zřídili v sále hostince. Od jednoho vojáka se dozvěděla, že měla být obec srovnána se zemí. Od roku 1952 pracovala ve výzkumné stanici obilovin v Opavě. Rodinné hospodářství postihla epidemie slintavky, poté nastoupila kolektivizace. Matka dlouho odmítala vstup do jednotného zemědělského družstva (JZD) a čelila psychickému tlaku. Marii Volovské bylo v zaměstnání vyhrožováno propuštěním a špatným kádrovým posudkem. V roce 1958 se provdala za Jana Volovského do Otic a vychovala dvě děti. Události roku 1968 v ní znovu vyvolaly strach. Šířily se zvěsti o možném odvážení dětí. Víra a chození do kostela pro ni zůstaly samozřejmostí, přesto kvůli tomu rodina narážela na tlak školy i zaměstnavatelů. Vstup do komunistické strany odmítla. V době natáčení v roce 2026 žila v Oticích.
