František Vlk

* 1946

  • „A skončila ta bohoslužba a teď všichni šli na Letnou. My jsme nevěděli proč, ale ti domácí prostě byli informovaní: Jde se na Letnou. No, tak jsme šli taky. Víceméně náhodou jsme na tu Letnou taky došli. To bylo obrovské shromáždění, v životě jsem neviděl tolik lidí pohromadě jako tam. Samozřejmě byla zima, tak jsem měl placatku slivovice, tu jsem tam vytáhl. Těm, co stáli okolo, jsem nabízel. Jé, ti mě tam málem ubezdušili: ,To se nesmí, to oni nás ještě nařknou, že jsme tady opilci!‘ A já nevím co a tak dále... No, tak já jsem si dal, protože byla zima, manželka taky a zase jsem to schoval do ruksaku. Tak toho jsme se tam zúčastnili, to bylo takové první veliké shromáždění, kterého jsem se zúčastnil, a říkám, bylo to něco nepředstavitelného.“

  • „Proto jsme se ocitli v Budějovicích, protože naši hospodařili v těch Křídlovicích, měli pouze šest hektarů, což bylo celkem nic. No, ale byli nazvaní kulaky a nepřáteli socialismu. A byly neustále zvyšované dodávky různých komodit, nesplnitelné v podstatě. Každý rok změněná pole, to znamená, že ta pole byla čím dál od domu . Teď - my jsme měli akorát kravský potah. My jsme neměli koně nebo nějakou mechanizaci, to tehdy nebylo. Tak než s těmi krávami dojel otec támhle někam na pole, které bylo nudle kilometr dlouhá, písčité a tak dále, neúrodné... Prostě takovéhle problémy byly neustále. Maminka onemocněla na tuberkulózu plic, ocitla se nejprve v nemocnici, potom v sanatoriu. A otec zůstal na hospodaření v podstatě sám. Měl starou matku, ta se k nám přestěhovala. My jsme byly tři děti, já jsem byl nejstarší. No, a mě bylo tehdy, já nevím, devět roků a musel jsem, když matka onemocněla, musel jsem tedy chodit do školy samozřejmě, a když jsem přišel ze školy, tak babička něco uvařila, dala mi to a já jsem letěl za tatínkem na pole, abych mu donesl nějaké jídlo, protože on se na oběd nemohl vrátit, protože to bylo strašně daleko, tak tam byl v podstatě celý den.“

  • „Když mě bylo jedenáct roků, když jsme přišli sem do Budějovic, tak byly volby, někdy v listopadu, nepamatuju si tedy přesně kdy. No, a rodiče a otcova matka, moje babička, aby se nemuseli zúčastnit voleb, odjeli. Babička odjela k dceři támhle na Slovácko a rodiče se taky někam ztratili. A my jsme byly jako děcka doma samy. No, a teď přišla volební komise s krabicí od bot, poněvadž se naši nedostavili k volbám, ani ta babička, a oni usilovali o to, aby byla stoprocentní účast. Tak se k nám dostavili asi tři chlapi a teď: ,Kde jsou rodiče a kde je babička?‘ Já povídám: ,Nejsou doma, jsou někde pryč.‘ A naneštěstí za kredencem takhle byly ty volební lístky. Teď to jeden zmerčil, vytáhl ty lístky, dal mi to do ruky a chtěl, abych to hodil do té krabice. Já jsem to odmítal, tak mi dal lepanec, tak to zabralo, tak jsem to hodil do krabice. No a tím pádem jsem volil za tři lidi, když mně bylo jedenáct let. Takže to je ukázka komunistického vedení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Moravské Budějovice , 10.03.2022

    (audio)
    délka: 59:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Volil jsem v jedenácti letech za tři lidi

František Vlk v roce 1962
František Vlk v roce 1962
zdroj: Archiv pamětníka

František Vlk se narodil 27. června 1946 v Českých Křídlovicích. Jeho rodiče František Vlk a Marie Dujsíková pocházeli ze Slovácka, ale v roce 1945 v Českých Křídlovicích převzali dům a hospodářství po odsunutých Němcích. Po roce 1949 funkcionáři KSČ a příslušníci StB Vlkovy soustavně tlačili ke vstupu do jednotného zemědělského družstva. V roce 1955 Marie Vlková onemocněla tuberkulózou, takže František Vlk starší zůstal na hospodaření sám. Marie Vlková se po dvou letech uzdravila, ale nepřetržitá šikana ze strany funkcionářů KSČ Vlkovy nakonec donutila, aby v roce 1957 hospodaření zanechali. Rodina se přestěhovala do Moravských Budějovic, kde se František Vlk starší stal údržbářem v klášteře Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Františku Vlkovi mladšímu bránili funkcionáři KSČ ve studiu, a to zejména kvůli jeho víře, proto se vyučil kamnářem. Při řemesle se začal intenzivně zajímat o historii a tento zájem si udržel, i když řemesla musel po šestnácti letech zanechat. V roce 1989 se účastnil jednání s komunisty v Moravských Budějovicích a patřil společně s manželkou Naděždou Vlkovou k zakladatelům tamního Občanského fóra. V roce 1995 byl jmenován vedoucím Muzea řemesel Moravské Budějovice a i po odchodu do penze v roce 2008 se nadále věnoval psaní odborných článků a tvorbě vlastních místopisných publikací.