Arnošt Vlašimský

"Rádio, to jsme měli krátké vlny, to se někdy poslouchalo. Já potom, když už jsem byl po vojně v té škole, tak jsem si postavil konvertor, když Němci začali vysílat, teď už nevím přesně, v kterém to bylo roce, asi 1972, druhý program, to v těch televizorech nešlo, protože to všechno bylo jen první až třetí pásmo, tak se vyráběli. U nás to ještě nebylo, v Německu to vysílali dřív než u nás, tak jsme vždycky něco takového zbastlili, jak se říká, anténu, když jsem byl ještě v teplárně, tak jsem k tomu mohl vyrobit podle návodu, takže jsem tam měl i ten druhý program a potom i ten třetí. To byly vlastně jediné programy."

"21. srpna 1968 jsem byl zrovna na vojně v base. Za neoprávněné opuštění posádky, někdy tři dny před tím jsem dostal deset dní po službě. Takže jsem tam jenom spal. Když přijeli, tak jsme byli vzhůru, protože ti jeli kolem kasáren tam na ten most, ten se propadl, tam byly tři tanky, takže tam potom se na to šli dívat celé Karlovy Vary. No a potom, zhruba tak za týden deset dní, jsme určitá parta jako dvě skupiny byli vyčlenění a byli jsme převelení k policajtům, k Veřejné bezpečnosti pohraniční stráže na Boží dar. Střídali jsme se, vždycky jedna parta byla na Klínovci a druhá bydlela na Božím daru v turistické ubytovně vedle Hotelu Praha. Tam byl vždycky jeden den volno a pak jsme byli na Klínovci. Ta jeden chodil kolem vysílače, to ještě tam byl perfektní plot, takže to bylo pod uzavřením a druhý byl kolem hotelu. Tam jsme byli až do listopadu, kdy ty vojska, co tam byli, odjížděli někdy první kvartál v tom listopadu a krátce po nich, když oni to opustili, tak jsme šli do kasáren také i my, hlídkování se ukončilo. Za pár dní na to jsem tam jel nahoru s třemi mladými vojáky, elektrikář, instalatér, malíř a dávali jsme ty finské domky, ve kterých byla ta strážnice, to bylo vlastně pronajaté od hotelu, tak jsme to dávaly do kupy, protože potom tam začala pracovat taková vysílačka, spojení Západního vojenského okruhu, kde jsem potom byl jako velitel celý druhý rok."