Alan Vitouš

* 1946

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „A protože bratr tady vůbec nebyl známý, tak jsem to zkusil. Už se uvolňovaly poměry, takže v zimě 1988 jsme natočili pro Panton desku.“ – „Takže váš bratr přijel sem?“ – „To už šlo. Samozřejmě si hlídal, aby ho tady nezavřeli za emigraci.“ – „Musel si nějak zaplatit vzdělání? Normalizovat vztahy? Normálně ho už pustili?“ – „Ne. Myslím, že nic. Vím, že na otcův pohřeb ho tehdy nepustili. Ukázalo se, že by to bylo riskantní, ale v roce 1988 už přijel, tak jsme natočili desku Alan Vitouš featuring Miroslav Vitouš. Také jsme měli koncert na Chmelnici. Bylo to tajně. Vím, že tehdy se přišla podívat celá muzikantská Praha. Konečně mohli vidět Miroslava Vitouše naživo. Tehdy jsem asi naposledy hrál na soupravu. Potom jsem se začal věnovat perkusím.“

  • „Pamatuji si, že mě dvakrát vytáhli. Poprvé, když jsem byl za bratrem. Viděli jsme se poprvé po dvaceti letech. Dlouho jsem čekal. Pár lidí nás z letadla dali stranou. Šli přede mnou. Šel jsem možná až nakonec. Stalo se, že přišel estébák, který v kabinkách prováděl výslechy nebo kontroly, a omluvil se mi, že jsem musel tak dlouho čekat, protože pán přede mnou dostal infarkt a zemřel v kabince. To bylo opravdu něco... Klidně pokračoval dál ve své práci. Vůbec s ním nehnulo, že zabil člověka. Tehdy mi zabavili dozvukové muzikantské zařízení, muzikantský hall, na čtrnáct dní a zkoumali, jestli tam nejsou nějací švábi. Nevím. To byla jedna věc a podruhé, v roce 1988, jsem vycestoval za bratrem do Německa. Tehdy žil v Německu, a když jsem se vracel zpátky, tak mě vysypali z vlaku a dělali mi důkladnou prohlídku všech zavazadel. Celníkovi jsem řekl: ‚Poslyšte, nemůžete mi říct, odkud vítr vane?‘ Kamarádsky. Řekl: ‚Asi máte nějaké dobré známé...‘ Že mě někdo nahlásil, ale podle toho, co říkáte, tak to asi měli ze spisu a potřebovali si to zkontrolovat.“

  • „Stalo se mi, že jsem se dostal do skupiny obviněných v Praze. Bylo to v roce 1974, 75. Dělali to tak, že stáli dole v průjezdu, protože měli zjištěné, kde se scházíme – u nás v domě – a ty babky, co tam chodily na studium, zastrašovali a v tom průjezdu je vyslýchali. Docela nechutné věci. Potom, když mě obvinili, jsem z toho dostal zápal plic. A policajt se mnou potřeboval sepsat protokol. Nemohl mě zvát do Bartolomějské, a tak přišel k nám domů. A ptal se: ‚Máte tady psací stroj?‘ Na psacím stroji psal protokol o výslechu a pikantní bylo, že na tom stroji moje manželka vyráběla konečné kopie, ze kterých se na fotodokumentu dělaly studijní materiály. Přišlo mi to vtipné, protože každý psací stroj má nějakou specifiku, podle které se dá poznat, že je to právě ten, ale to je nikdy nenapadlo srovnávat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.07.2022

    (audio)
    délka: 01:37:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 23.08.2022

    (audio)
    délka: 01:53:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Raději pracoval v dolech, než by sloužil na vojně

Alan Vitouš v roce 2022
Alan Vitouš v roce 2022
zdroj: Paměť národa

Alan Vitouš se narodil 26. dubna 1946 v Praze. Jeho otcem byl klarinetista Josef Vitouš (1906–1984), který vyrostl v Praze v rodině rakousko-uherského pozounisty a vojenského kapelníka. Byl jedním z prvních hráčů, který u nás hrál ve dvacátých letech na saxofon. Matka Ludmila, rozená Chaloupková, byla ze tří dětí. Její otec vlastnil jednu z prvních parních mlékáren v Praze – v Karlíně. Vystudovala obchodní školu a pracovala jako manekýna. Měla také básnický talent, psala texty k písním, které otec skládal, a pohádky ve stylu Boženy Němcové. Po válce založil Josef Vitouš se svým bratrem Františkem firmu na prodej hudebních nástrojů, o kterou však po roce 1948 přišli. Otec se Alanovi a jeho bratrovi Miroslavovi, pozdějšímu světoznámému kontrabasistovi, věnoval a velmi podporoval jejich hudební vzdělání. Oba bratři studovali na pražské konzervatoři, Alan Vitouš hru na bicí a jeho bratr hru na kontrabas. Během studia založili v roce 1961 ještě s Janem Hammerem úspěšnou jazzovou skupinu Junior Trio, se kterou vystupovali i v zahraničí. V roce 1965 však již Alan Vitouš své spoluhráče na mezinárodní soutěž mladých jazzových hudebníků ve Vídni, kterou jeho bratr vyhrál, nedoprovázel. První cenou bylo studium jazzu v USA, kam v roce 1968 emigroval i Jan Hammer. Alan Vitouš zůstal z náboženských důvodů v Praze. V roce 1964 se nechal pokřtít v církvi Svědků Jehovových a začal se věnovat evangelizační činnosti. Jelikož mu víra nedovolovala nastoupit základní vojenskou službu, zvolil jedinou možnost, jak se vyhnout vězení, kterou stát umožňoval, a to podpis pracovní smlouvy na deset let na práci v kladenských dolech. Během této doby se věnoval náboženskému životu církve, oženil se a narodily se mu dvě dcery. V polovině sedmdesátých let byl podle § 178 trestního zákona č. 140/1961 Sb. za členství v nepovolené náboženské skupině podmíněně odsouzen na osm měsíců se zkušební dobou na dva roky. Na konci sedmdesátých let se z pracovní smlouvy vyvázal a po třinácti letech se opět vrátil k hudbě. Zpočátku hrál s Jiřím Stivínem, v roce 1985 pak založil vlastní skupinu Vitouš Trio se zpěvačkou Janou Koubkovou. V roce 1988 se svým bratrem natočil desku Alan Vitouš featuring Miroslav Vitouš. V roce 1990 založil Alan Vitouš nahrávací studio a začal se věnovat hře na perkuse a na další alternativní nástroje. Působil v řadě úspěšných hudebních projektů. V době natáčení, v roce 2022, žil v Praze a věnoval se hudbě.