plukovník v. v. Josef Václav Toman-Tománek

* 1912  †︎ 2012

  • (O odebírání Krajanských listů – pozn. autora) „Tajně, já jsem je neodebíral. Ani jsem je neviděl. [A vy jste do nich nějak nepřispíval?] No přispíval jsem v Čechách, jako do té Selky. Tam byl poté Dorost. [A psal jste také potom do Věrné stráže po válce?] No jo, tam vycházela kronika Kupičova ve Věrné stráži.“

  • „Vydával jsem potom knihy. [Hlavně své knihy?] Hlavně své knihy. [A to bylo založeno kde?] V New Yorku.“

  • „Bylo tak ze všeho nám nejdražší, když jsem tě, dívenko, měl tolik rád, jen bych byl za tebe život chtěl dát. A druhá byla Vzpomínej: Vzpomínej, dívenko, lásky naší, když jsem tě, dívenko, měl tolik rád, že bych byl za tebe život chtěl dát. Takhle nějak.“

  • [Jak postupovala ta armáda?] „Naše? No pamatuji, byli jsme v Krosně a na Dukle. Náš pátý pluk se vyznamenal u Jasla, dostali jsme [pojmenování jaselský]. Tam bylo asi městečko. Tam jsme soustředili větší část dělostřelectva a s Němci jsme pohnuli. A předtím nemohli. A tak jsme dostali jméno jaselský.“

  • „A můj pradědeček se přihlásil [k odjezdu do carského Ruska], byl z Dolních Beřkovic, číslo 82, a přijel na Volyň. A na Volyni měl problém. On byl katolík a chtěli postavit katolický kostel (smích), dědeček byl vedoucím katolíků, a ten kostel nechtěli povolit. Tak napsal dopis až k carovi. Car odepsal a ten kostel povolili postavit. Byl zasvěcený svatému Václavu. A první dítě, které tam bylo pokřtěné, to jsem byl já (smích).“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha - Ústřední vojenská nemocnice, 09.10.2011

    (audio)
    délka: 02:32:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bojujme za svou vlast v jednom šiku, zbavme se rudých hord bolševiků

Josef Václav Toman, 1992
Josef Václav Toman, 1992
zdroj: z publikace Hlas českého legionáře z Volyně

Plukovník v. v. Josef Václav Toman (Tománek) se narodil 19. 11. 1912 v obci Kupičov na Volyni v tehdejším carském Rusku. Ještě za polského režimu na západní Volyni vystudoval hudební konzervatoř v Lublinu. Celý svůj život věnoval boji proti Sovětskému svazu a komunismu, svůj první protisovětský článek uveřejnil roku 1932 v brněnské Selce. Po příchodu Sovětského svazu na Volyni byl Josef Václav Toman zatčen a vězněn šest měsíců ve východním Polsku. Krátce po svém propuštění, ještě před napadením Sovětského svazu Německem, byl vybrán na nucené práce, které se skládaly z kopání zákopů. Za německé okupace Volyně se už začínaly vytvářet násilnické skupiny banderovců a Češi z Kupičova s polskou Armijí Krajowou museli vytvořit domobranu, ve které figuroval i Josef Václav Toman. Zúčastnil se tak několika zátahů proti Ukrajinské povstalecké armádě. V roce 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru a byl poslán do důstojnické školy. Po návratu sloužil jako první důstojník v palebném postavení u 5. dělostřeleckého „jaselského“ pluku, velel přibližně 15 mužům. Účastnil se bitvy o Jaslo, Krosno a karpatsko-dukelské operace. Po válce pomáhal s reemigrací volyňských Čechů do Československa. Nebyl demobilizován jako většina volyňských Čechů, ale pro své protikomunistické názory byl z armády vyhozen. Oženil se a usadil v Aši. Ještě v roce 1948 založil protikomunistickou odbojovou organizaci Armáda národní obrany (tzv. ANO), ale krátce poté ilegálně přešel do Německa. Zpočátku byl internován v Hofu a poté putoval do tábora Valka u Norimberka. Protikomunistickými výstupy se angažoval jak ve Svobodné Evropě, tak i v USA, kde pracoval v zahradnictví a v letecké továrně. Ve Spojených státech založil tzv. prozatímní přípravný výbor exilové organizace s cílem vytvořit protikomunistický odboj ve svobodném světě. V roce 1966 založil vydavatelství Hlas - Voice, aby mohl svými publikacemi dále bojovat proti komunismu. Po roce 1989 se vrátil do Československa, žil v Jesenici u Berouna, nyní žije v Praze.