„Miloš Zeman se stal premiérem na čtyři roky, do roku 2002, a byla to opoziční smlouva. To byl takový první velký zlom, kdy jsem zažil to pragmatické rozhodnutí na celostátní úrovni. Já jsem teda patřil k těm poslancům, kteří s tím měli velký problém. Vzpomínám si, když jsme to tedy schválili a Miloš Zeman nás přesvědčil, že je to správné rozhodnutí pro stabilitu České republiky, tak jsem se vrátil domů a měli jsme nějakou schůzi sociálních demokratů ve Slavkově a vím, jak všichni jsme z toho byli v depresi a říkali jsme si, jak tohle lidem vysvětlíme, že jsme se spojili s tím největším soupeřem, proti kterému jsme vedli volební kampaň. Ale nakonec vlastně ta vláda, těmi výsledky a tou stabilitou, kterou nabídla, tak se ukázalo, že to bylo rozumné rozhodnutí, z pohledu státu. Ale mělo to své vedlejší náklady, a ty náklady, bohužel, souvisely s tím, že se řada věcí odehrávala na úrovni dohod mezi ODS a sociální demokracií. Byly to tendence určitým způsobem si parcelovat stát, parcelovat si i tu ekonomickou sféru – v té době hrál stát v hospodářství mnohem větší roli, než dnes - to se týká třeba bankovního sektoru, nebo některých velkých firem, které se posléze zprivatizovaly. Takže ty dohody měly, čas od času, velmi podivný charakter. Ta řada podezření, která se týkala korupčního charakteru těch dohod, tak se posléze potvrdila. To zázemí, to okolí Miloše Zemana, bylo také velmi zvláštní. Já jsem to na začátku úplně tak nevnímal, ale to, co vlastně Miloš Zeman udělal, tak byl takový velký outsourcing v rámci sociální demokracie. Protože on, když přišel, tak asi velkou část toho aparátu sociální demokracie nepokládal za schopný, takže se domluvil tehdy s Miroslavem Šloufem, což byl bývalý funkcionář městského výboru SSM v Praze, a Miroslav Šlouf mu přivedl svoje kamarády z toho prostředí mladých komunistů a mladých svazáků a zajistil Miloši Zemanovi perfektní organizaci volební kampaně. Myslím si, že Miroslav Šlouf byl velmi talentovaný organizátor, ale samozřejmě, mělo to své souvislosti a konotace. To znamená, když se pak Miloš Zeman dostal do Strakovky jako premiér, tak Miloše Zemana obklopili právě tito lidé, kteří se podíleli na volební kampani, a to nebylo úplně sociálnědemokratické prostředí. Spíš prostředí, které mělo vazby na bývalou komunistickou stranu a na různé komunisty, kteří pak začali po devadesátém roce podnikat, a takové ty struktury i částečně organizovaného zločinu, který často těžil z té parcelace mezi ODS a sociální demokracií.“