Dát všanc děti, nebo bojovat za pravdu
Stáhnout obrázek
Lýdie Šilarová se narodila 27. září 1953 v Pardubicích rodičům Květě, rozené Stolařové, a Josefu Smolíkovým. Její otec byl farář a zároveň učil na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. V druhé třídě se s rodinou přestěhovala do Prahy, kde byl otec dva roky farářem v kostele U Salvátora. Později se věnoval jen působení na fakultě, pětkrát se stal i děkanem. Pamětnice měla ještě tři sestry, Noemi, Evu a Martu, v Pardubicích kvůli své víře zažila šikanu ze strany učitelky i spolužáků. V Praze byla svědkyní okupace Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po ukončení základní školy nastoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici, kde v roce 1969 ještě krátce panovaly uvolněnější poměry. Po maturitě v roce 1973 se stala studentkou Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. V té době poznala svého prvního manžela Františka Šilara, staršího spolužáka z fakulty, a v letech 1974 až 1977 se jim narodily tři děti, František, Filip, Noemi, a později ještě čtvrtá Marie. Vzhledem k péči o děti a o domácnost si studium rozložila do sedmi let, ale nakonec nesložila státní zkoušky. Manžel během posledního ročníku fakulty byl jedním z iniciátorů protestního dopisu na podporu farářů bez státního souhlasu a školu dokončil jen se štěstím. Ani on však státní souhlas nezískal a farářem se nikdy nestal. Pracoval v několika kotelnách v Praze, spolu s jinými režimu nepohodlnými duchovními a filozofy. Rodina se stýkala s příslušníky disentu, protože František Šilar podepsal Chartu 77 a její představitelé se scházeli u nich doma. Lýdie Šilarová měla také finanční starosti, jak zajistit početnou rodinu. Když děti nastoupily do školy, začala pracovat jako družinářka na základní škole (ZŠ) v Legerově ulici. Doplnila si pedagogické vzdělání a vystudovala loutkohereckou nástavbu na DAMU. Neúčastnila se demonstrací před listopadem 1989 ani se příliš nezapojovala do aktivit svého manžela, prioritou pro ni byla bezpečnost jejich dětí. Listopad 1989 uvítala s nadšením, mohla se dále vzdělávat a od roku 1996 až do svého odchodu do důchodu pracovala jako učitelka na prvním stupni ZŠ ve Vratislavově ulici. S manželem se téhož roku rozvedli, ale v roce 2002 se provdala za druhého manžela, RNDr. Eduarda Bryndu. Vyučovala náboženství v kostele U Salvátora a věnovala se dětem i při mimoškolních aktivitách. V roce 2025 žila Lýdie Šilarová v Praze.
