Marie Satrapová

* 1942

  • "Maminka se poprvé dostala do Německa po osmnácti letech a to ji ani nechtěli pustit. Tenkrát měla nějaké vyznamenání v kabelce jako nejlepší dojička [krav v kravíně]. Byla v Praze na konzulátě, tenkrát ji tam vezl k vlaku manžel na motorce. Ona se tak bála, ale nic jiného jsme neměli, jen motorku. Někam do Týniště ji vezl. Byla na tom konzulátě až do večera a na druhý den už měl být pohřeb [jejího otce]. Chtěla na ten pohřeb jet. Ale zabouchli jí, že budou pokračovat až zítra. Ona tam někde prosila, že se potřebuje dostat na ten pohřeb. Že zítra nebo pozítří bude pohřeb. Vím, že říkala, že už byl konec, že už se málem hroutila, co bude dělat. Jet domů a dostat se domů nebyla sranda. Jak se dostat nahoru na ten kopec, když nic nejezdilo, neměla peníze, neměla nic. Takže ona vytáhla…“ – „To vyznamenání.“ – „Je to až paradoxní, když to říkám. To jsou někdy neuvěřitelné [věci]. A ona vám odcestovala. Přijela tam a tam už na ni čekali na nádraží [příbuzní]."

  • "A moje maminka by se s námi dětmi bývala [vrátila po bombardování] s těmi lidmi. Jenže rychnovská babička psala, že: [v protektorátu] je klid, mír – ne mír, ale 'přivez ty děti sem'. Takže maminka nás spakovala, neuměla slovo česky a můj táta nemohl jet s ní, protože byl vázaný smlouvou někde v dolech…“ – „V Německu…“ – „Nemohl pryč. Takže maminku posadil na vlak s ranci a kufry a ona s námi cestovala dva dny a dvě noci z Německa ve vlacích plných vojska. [Mladší sestru] podávali – protože vlaky byly tak narvané, že nemohl nikdo projít, takže když zastavil vlak, tak chodily [zdravotní] sestry z charity a volaly, kde jsou děti – tak ty děti podávali okýnky a ony je tam nakrmily, opláchly je, přebalily a zase přinesly... strašné."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rychnov nad Kněžnou, 07.07.2025

    (audio)
    délka: 02:09:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po válce to bylo ještě těžší než za války

Svatební fotografie Marie Satrapové, 1960
Svatební fotografie Marie Satrapové, 1960
zdroj: Archiv Marie Satrapové

Marie Satrapová se narodila jako Magdalena 23. prosince 1942 v německém Eschweileru jako první z pěti dětí. Matka Magdalena byla Němka, otec Jiří Peters Čech, který přijel do Německa za prací. Protože rodné město vybombardovali Spojenci, utekla matka s dcerami do Rychnova k rodině budoucího manžela. Otec později tajně prchl za nimi. Rodina se z původního blahobytu ocitla ve velké materiální nouzi. České úřady je neevidovaly, neměli nárok na potravinové lístky. V osadě Kačerov, v bývalých Sudetech, žili velmi skromně. Jako dítě byla svědkem poválečné proměny pohraničí a násilné výměny obyvatelstva. Protože uměla výborně německy, udržovala mnoho kontaktů s původními obyvateli, kteří se později do rodiště vraceli. V roce 1960 se vdala za Karla Satrapu, který pocházel také ze smíšeného manželství. V roce 1964 se její matka natrvalo přesunula do Německa. Emigrovali také její dva sourozenci. Od té doby čelila častým výslechům Státní bezpečnosti. Po sametové revoluci vedli s manželem malou výletní hospůdku v Kačerově. Většinu produktivního života zasvětila péči o kostel svaté Kateřiny v Kačerově. Zpívá v souboru Die Adlergebirger, který uchovává původní lidové písně německého obyvatelstva Orlických hor. V roce 2025 žila v Rychnově nad Kněžnou a těšila se z mnoha vnoučat a pravnoučat.