Petr Pištěk

* 1953

  • „Tam to bylo zajímavý, protože tam byl zavřenej právník, kterej tam dělal takovou výkonnou službu, že tam organizoval něco, co ti bachaři nebyli schopní dělat, tak si zkrátka vytáhli mukla, kterej na to měl vzdělání, a tenhle ten právník si mě vzal k sobě. To znamená, já jsem přišel tam někam, vím, že tam bylo rádio a že jsem tam s ním seděl v kanceláři nějakou dobu, asi čtrnáct dní. Ale co na tom bylo nejzajímavější bylo to, že on mě tenkrát přinesl dopis, kterej mě měl vlastně ještě prodloužit vězení. Dopis, kterej, když tam odcházel jeden, jsem pak zjistil, že to byl vlastně člověk, kterej tam byl nasazenej od policie, v té cele, tak když odcházel, tak já jsem chtěl mu poslat nějakej vzkaz domů. A vím, že jsem rozlepil pohled, na něj jsem ho napsal a zase jsem ho slepil k sobě, ty dva tenký papíry, a on to odmítl vzít. A řekl, že má dobrou paměť, že si to zapamatuje. Tak já mu to nadiktoval a on mě potom vlastně udal a napsal tam něco úplně šílenýho, co by mně vlastně přidalo ještě na dalším odsouzení. A tenhle ten dopis mně najednou tenhle právník – protože toho pouštěli do civilu – takzvaně ,na vycházky‘, tak mně ho přinesl. Přes nějakou známou zase někde u soudu to tam někde vytáhli z nějakejch…, a to mně dal jako dárek. Já jsem si ho přečetl a řekl: ,Tak, a teď ho roztrhej přede mnou a vyhoď ho tady‘.“

  • „To je šílený. Oni jsou vedle vás ještě vrazi a já nevím fakt jako… Dají vás na celu, kde je pět postelí a sedm lidí, z toho je pět cikánů…, to je docela šok. Nic proti cikánům, někteří kluci byli fakt báječný, ale dají vám to sežrat. Si vzpomínám na ten detail, že jsem tam přišel a tam bylo na dveřích napsáno TBC. A přišel jsme na tu celu a říkám: ,Tady je tuberkulóza?‘. Říkali: ,Jo, tady byl jeden tuberák.‘ A já říkám: ,A kde ležel?‘ ,No támhle, kde budeš ležet ty.‘ A tam na tom polštáři byly takový ty fleky ohromný, no hrůza. Jo, jo, uměj to… Myslím, že to bude furt stejný. Když vás chtěj zlomit, tak…, když chtěj, abyste povídal, tak vám udělají tak nepříjemný prostředí, že z toho chcete co nejdřív ven. A tam se lidi rozpovídaj.“

  • „Takže jsme si pořídili barák, no a jak to mohlo dopadnout? Obrovskej, krásnej, s obrovskou zahradou, obrovským dvorem, no a tam se začali sjíždět lidi, naši známí všech možnejch kategorií. Pochopitelně, že tam jezdili i lidi, kteří byli tomuhle režimu v očích, takže byli logicky sledovaní, co my jsme se tím moc nezabejvali. Až nás tam vybrali, samozřejmě. Tam jsme dělali koncerty, tam se dělaly různý ohromný akce, zkrátka jsme se bavili, jak jsme chtěli, a to tenkrát tomu režimu přišlo podezřelý. Takže nás tam sledovali, nasadili tam na nás místní, kteří si zapisovali čísla aut, takže to začali kontrolovat, kdo tam jezdí, co to je za lidi, až tam udělali zátah. Takže ve finále zavřeli mě, zavřeli toho Jardu, toho asi po třech měsících pustili, mě si tam nechali skoro rok a o barák jsme přišli za nedovolený shromažďování.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.09.2025

    (audio)
    délka: 02:06:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ta pospolitost, která fungovala mezi lidmi za totality, byla úžasná, o tu jsme po změně režimu přišli

Petr Pištěk
Petr Pištěk
zdroj: Archiv pamětníka

Petr Pištěk, český produkční návrhář, scénograf, architekt a významný organizátor nezávislé kultury, se narodil 13. března 1953 v Praze, kde také vyrůstal. Po ukončení studia scénografie na pražské uměleckoprůmyslové škole působil v Československé televizi a ve Filmovém studiu Barrandov. Na konci 70. let si spolu s přáteli pronajal opuštěnou faru ve Smolnici u Slaného, která se postupně proměnila v živé centrum nezávislé mládeže – místo setkávání, koncertů a kulturních akcí mimo oficiální struktury režimu. V roce 1981 tam proběhl zásah Státní bezpečnosti, Petr Pištěk byl zadržen a následně odsouzen ke čtrnácti měsícům nepodmíněného trestu. V 80. letech spolupracoval se skupinou Jasná Páka a od roku 1987 se aktivně zapojil do činnosti Linhartovy nadace, která se stala významnou platformou nezávislé kultury. Po sametové revoluci se zasloužil o obnovu pražské alternativní klubové scény a o rozvoj nových kulturních prostorů. Za svou činnost v období nesvobody obdržel osvědčení Ministerstva obrany ČR za účast na odboji a odporu proti komunismu. V roce 2025 žil a pracoval v Praze.