Blanka Bufková (née Lédlová) when still single and living with her parents where Iveta would live after the death of her grandparents, as a relative on the maternal side, until she moved to Plzen. Blanka, she was a gifted pianist but the times were bad and due to the political and social situation, she had to become a clerk. The photograph was taken in 1953 when she was 20.

Svatební foto novomanželů Blanky a Jana Irvingových ze dne 30. 1. 1970

Wedding photograph of Blanka and Jan Irving, 30th January, 1970

Svou drahou choť, u níž Jan nalezl oázu klidu i lásky, brával čas od času s sebou na lety. Zde se nacházejí na letišti v Popradu v létě 1970.

Jan found a safe harbour of peace and love with his beloved wife. He would take her along to his flights. Here, they are at the Poprad airport in the summer of 1970.

Vilém Bufka na průkazové fotografii ve službách RAF v době války

Vilém Bufka on an ID photograph when serving in the RAF during WWII

Sagan – pietní místo vstupu do tunelu; s pohnutím u něj stojí i Mgr. Ivana Škarvadová z Ostravy – vdova po genmjr. Zdeňku Škarvadovi, jenž byl věrným druhem v boji Janovi a následně i spolutrpícím bratrem v zajetí Vildovi Bufkovi. Není divu, že takové anabáze přátelské vazby ještě více stmelily a rodiny se vzájemně navštěvovaly. (Pozn.: Iveta se tento „letecko-rodinný“ odkaz snaží „se svou tetou Ivankou“ plnit i nadále, byť pro vzdálenost alespoň telefonicky.)

Sagan - a memorial at the entrance to the tunnel. Mgr. Ivana Škavradová from Ostrava, widow of the general-major Zdeněk Škavrada, a faithful comrade in fight to Jan and then a fellow sufferer of Vilda Bufek when they were captured. No wonder that these tribulations reinforced friendships and the families would often visit each other. (Ivana tries to continue the tradition and "Aunt Ivanka" is always there, although mostly on the phone due to the distances.)

Sagan - detail pamětní desky u vstupu do tunelu Harry

Sagan - detail of the memorial plaque at the entrance to the Tunnel Harry

Toto místo má nesmírnou, až mystickou sílu. Kdo tu jednou stál, měl permanentní mrazení v zádech. Přesná trasa tunelu je nad místem jeho vykopání, kde stál původní barák č. 104, pietně lemována žulovými deskami s nápisy těch, kteří se touto podzemní cestou snažili dostat na svobodu. Šířka tunelu je skutečná, takže „hromotluci“ typu Vildy Bufky či Zdeňka Škarvady se o útěk pokusit ani nesnažili. O to více ale pomáhali svým kamarádům na zemi.

This place has immense, almost mystical power. Who has ever stood here, got permanent goosebumps on their back. The exact route of the tunnel is marked above on the ground where the barrack no. 104 stood. The granite blocks are inscribed with names of those who tried to escape to freedom. The width of the tunnel is exactly copied so the big guys, such as Vilda Bufek or Zdeněk Škavrada, did not even try to escape. The more they helped their friends on the surface.

Zde je detail jedné ze zde umístěných desek, na níž jsou i jména našich letců. Ta modrá znamenají, že dotyční přežili. Ivo Tonder navíc patřil mezi tři šťastlivce, kteří se dobrodružnou cestou dostali zpět do Anglie a vrátili se k létání. B. Dvořák takové štěstí neměl, ale přežil. Na útěku byl dopaden na našem území kdesi u Klatov a opětovně deportován zpět do saganského tábora. Jako „dezertér z Protektorátu“ měl tedy z pekla štěstí! Na takové vojenské osoby se totiž podle německých předpisů nevztahovaly úmluvy Ženevské konvence.

Here we see one of the memorial plaques with a list which includes the Czechoslovak airmen. Those who survived are written in blue. Ivo Tonder was one of the three lucky ones who went through an adventurous journey back to Britain and resumed flying. B. Dvořák was not so lucky but he survived. He was caught in the Protectorate, somewhere near Klatovy, and then deported back to the Sagan camp. As a "deserter from Protectorate, he had helluva luck. According to German laws, such army staff was not protected under the Geneva Conventions.

Sagan - další pamětní deska asi 3 m před výstupem z tunelu

Sagan - another memorial plaque about three metres from the tunnel exit

Záběr na hlavní pomník u výstupu z tunelu Harry před lesem, který tzv. „kryl“ při útěku letcům záda. Zde se vždy odehrávají velmi emotivní a dech beroucí pietní akty za účasti přímých účastníků, jejich rodinných příslušníků z celého světa a stejně tak zastupujících vojenských atašé té které země. Snad už jen oslavy v Normandii dokážou na jedno místo dostat tak pestrou škálu vojenských přidělenců a jejich počty předčit.

The main memorial at the exit of the Harry Tunnel at the edge of a wood which covered the airmen when they escaped. This is where very emotional and breathtaking memorial ceremonies take place, with the participants of the original events and their family members, as well as military attachés from various countries. It is probably only the celebrations in Normandy which is able to attract so many different diplomatic staff and in greater numbers.

Sagan - zde je již nástup čestné stráže RAF při hlavním pietním aktu

Sagan - the arrival of the guard of honour of RAF during the main memorial ceremony

V hlavním záběru Iveta Irvingová z části české delegace po zajatých letcích. Tato skupinka reprezentovala pozůstalé rodinné příslušníky (jiná sestávala z vojenských atašé ČR a SR či velvyslanců, čs. historiků, členů KVH-RAF aj.).

Iveta Irvingová and a part of the Czech delegation, a group which represented family members of deceased airmen. There were other groups with military attachés from Czech Republic and Slovakia, ambassadors, historians, members of the clubs of military history and others.

Pietní akt v Saganu - zleva Karel Bryks (za plk. Josefa Brykse – drsného hocha s citlivou duší a notorického útěkáře z různých zajetí, jemuž zdraví po válce zničil komunistický režim v jáchymovských dolech, ale srdce mu puklo žalem až poté, co mu tam zakázali písemný kontakt s jeho milovanou anglickou manželkou). Iveta Irvingová (za V. Bufku) a Václav Toman (předseda Let. historického klubu genmjr. Jana R. Irvinga v Plzni). Ten se účasti u pomníku ujal poté, co to pro silný déšť a velmi chladné počasí Ivanka Škarvadová s poděkováním odmítla a zůstala ve VIP stanu.

Memorial ceremony in Sagan. From the left, Karel Bryks, representing colonel Josef Briks, a tough boy with a sensitive soul who would escape from many a war prison camp, whose health was ruined by the Communist regime and forced labour in the Jáchymov uranium mines. WHat was the last straw that broke his heart was a ban on corresponding with his beloved English wife. Iveta Irvingová is representing V. Bufka and Václav Toman, the head of the Jan R. Irving Airforce History Club in Plzeň. He chose to join the party when Ivanka Škarvadová politely chose not to go to the strong rain and cold weather and remained in the VIP tent.