Gymnázium Velehrad, konec šk. roku 1945/6, sekunda i tercie společně. Profesoři zleva: mg. Tomáš Špidlík, P. Blažej Ráček, P. Karel Závadský (ředitel), P. Jan Svoboda (rektor), P. Frant. Kubíček, P. Karel Ševela (gen. prefekt), mg. Boh. Janíček. – mezi Ráčkem a Závadským Vl. Ovčáčík, nad ním vlevo Jan Rybář, nad jeho sousedem vpravo Josef Hladiš. Ve druhé stojící řadě zprava třetí Frant. Měsíc. Nad hlavou P. Ševely St. Peroutka, soused vpravo J. Stojaspal. Nad hlavou P. Kubíčka Ant. Krejčiřík. Z pěti stojících úplně nahoře čtvrtý zleva je P. Josef Jakubec

Národní pohřeb exhumovaných těl v Terezíně 16. září 1945, kterého se účastnili bývalí vězni, pozůstalí, představitelé politického a veřejného života poválečného Československa včetně ministra zahraničí Jana Masaryka, tyto hroby se staly základem Národního hřbitova v prostoru před Malou pevností (foto Karel Šanda)

U rybníka v Tasicích, v hájku naproti kříži. Zleva František Raul, Antonín Macháček, Josef Fogl, Josef Macháček, František Lhoťan, Josef Vogl, Ešner, Jan Tvrdík, Josef Navrátil, Josef Raul, Antonín Tvrdík, Karel Kohoutek, na zemi Josef Lhoťan, František Fogl, Antonín Kohoutek; 30. léta

Kvinta velehradského gymnázia, P. Karel Ševela a mg. Vojt. Ondřej. Z kvinty nastoupili po prázdninách do noviciátu: sedící: zleva první Stanislav Peroutka, zprava první Rudolf Tesařík, druhý? Krajča. Druhá (stojící řada uprostřed v černém? Štěpánek. Horní řada třetí zleva Frant. Měsíc, třetí zprava Jan Stanislav, 1948/9

Smuteční rozloučení s generálem a velitelem 311. československé bombardovací perutě RAF Karlem Marešem. „Profesor Niederle z Motola nám sdělil, že kdyby otec zůstal v řadách armády a dostavoval se na pravidelné zdravotní prohlídky, mohlo se na karcinogen přijít včas a nemuselo to dopadnout tak, jak dopadlo,“ vzpomíná generálova dcera Dagmar Jungmannová

Řada domů kolem silnice přes Hrabyni k Opavě, vlevo rodný dům K. Engliše č. 77 (stojící žena je Englišova sestra Anna), vedle dům č. 76, který Engliš zakoupil k rekreaci, před ním Karel Engliš, vzadu s průjezdem dům rodiny Pavla Lhota č. 73, 1934

Skupinka výletníků na Heulose v Jihlavě asi v r. 1935. (Zadní řada zleva doprava: Marie Pojerová – hospodyně u Papežů, dcera ze židovské rodiny, která bydlela v domě u Papežů, otec této rodiny a matka. Před nimi: Marie Šašecí, roz. Papežová – matka Evy, Marie Papežová a Karel Papež – prarodiče Evy. Dole: Eva Šašecí a před ní synek ze židovské rodiny a jeho kamarád)

Rodina Štěpána Součka z Jestřábí Lhoty u Kolína, pradědečka pamětnice; stojící: 1. Štěpán, rolník a dědic rodinného hospodářství, 2. Karel, lékař, 3. Václav, rolník, 4. Jiří, úředník na pražské burze; sedící: 1. Josef, dědeček pamětnice, nejstarší syn, 2. Marie, manželka pradědečka, 3. Anna, provdaná Vedralová, 4. Marie, nejmladší, provdaná Žertová

Pohřební průvod vedoucí od kostela svatého Vavřince, kolem evangelického kostela směrem na hřbitov. Z fotografie je patrná délka průvodu. Když rakev prošla branou hřbitova, poslední lidé se řadili ještě u kostela. Průvod tedy měl kolem jednoho kilometru. Profesor zdejšího gymnázia Karel Fink si poznamenal: "Její pohřeb byl velkolepou manifestací úcty a lásky, kterou měla zesnulá v nejširších vrstvách vysokomýtského obyvatelstva."

Svatební fotografie Jaroslava Dopity a Věry Slámové z roku 1947 Spodní řada zleva: děda Josef Dopita, jeho žena, vedle nich novomanželé Prostřední řada zleva: teta Marie Jirásková, Anastázie Dopitová (manželka strýce Josefa Dopity), teta Věra Hubená Horní řada zleva: Strýc Karel Jirásek, strýc Josef Dopita Třetí zprava dole: Babička Marie Slámová, nad ní stojí rodina Slámova

Karel Mareš zemřel 10. června 1960 a poslední rozloučení s válečným veteránem se konalo v pražském krematoriu Motol. „Nedali nám pokoj, ani když umřel. Máma mu do rakve nesměla dát ani uniformu, přál si být oblečený v letecké uniformě. Musela z ní odpárat zlaté knoflíky, distinkce, zkrátka všechno. Na pohřeb přišli jen Kosováci - chlapi z traktorky a lidi ze statku, co si tátu oblíbili. Měli ho rádi. Ostatní se báli přijít,“ vzpomíná generálova dcera

Sexta velehradského gymnázia, P. Karel Ševela, P. Frant. Kubíček, mg. Vojt. Ondřej. Do noviciátu z ní nastoupili: sedící: první zleva Jan Rybář, druhý zprava Vl. Ovčáčík. Druhá řada zleva: první Josef Jakubec, druhý Stanislav Klvaňa, čtvrtý Ant. Fojtík, (poslední v řadě Josef Suchánek ne, ale byl později vysvěcen jako světský kněz a sloužil i umřel ve svém rodišti v Borkovanech). 3. řada: první Josef Špiruda, druhý Josef Hladiš, třetí Oldřich Jurok (synovec P. Botora), čtvrtý Miroslav Dančík, na konci řady stojí Ladislav Krásenský, 1948/9

Pietní akt v Saganu - zleva Karel Bryks (za plk. Josefa Brykse – drsného hocha s citlivou duší a notorického útěkáře z různých zajetí, jemuž zdraví po válce zničil komunistický režim v jáchymovských dolech, ale srdce mu puklo žalem až poté, co mu tam zakázali písemný kontakt s jeho milovanou anglickou manželkou). Iveta Irvingová (za V. Bufku) a Václav Toman (předseda Let. historického klubu genmjr. Jana R. Irvinga v Plzni). Ten se účasti u pomníku ujal poté, co to pro silný déšť a velmi chladné počasí Ivanka Škarvadová s poděkováním odmítla a zůstala ve VIP stanu.

Nádherná hromadná fotografie z úplně prvního Memorialu Air Show v Roudnici nad Labem dne 23. 6. 1991 - pro naše letce tato úžasná akce, do níž její zakladatel a ředitel letiště Vlasta Dvořák dal celé své srdce i další následující léta života, znamenala „druhou Anglii“, jak této akci začali spontánně říkat. Pravda je, že pro letecké fanoušky je o to vzácnější, že se od té doby pravidelně koná pouze vždy po dvou letech. Iveta si už některá jména po těch letech nevybaví, před stojícím hurricanem z Holandska vedle svého tatínka (druhý zprava) poznala jeho kolegu z B-24 Ivana Schwarze (Anglie), po tátově pravici stojí plk. Petr (Anglie), dále od něho Viktor Kent (Anglie), plk. Ant. Vendl, v uniformě RAF plk. Dvorský. Uprostřed pod vrtulí je s nepostradatelnou bradkou plk. František Fajtl. Z levé strany poznává plk. Krézka (druhý vlevo), plk. Jar. Hofrichtera (čtvrtý vlevo), v šedém obleku vedle něho je další z leteckých legend, plk. Karel Šeda. Z těch sedících si vybavuje jméno hned zleva – plk. Jar. Vyhnise (rodáka ze Stoda), čtvrtý zleva sedící je Frant. Knap.