František Jursa

* 1933

  • „Neměl jsem představu. Můj brácha byl fotografem, takže jsem uvažoval, že bych byl sportovním fotografem, ale nabídli mně, jestli bych neměl zájem o založení armádního cyklistického celku v Brně, kde měla v tu dobu cyklistika velký rozkvět, stavěla se tady dráha a byli tady funkcionáři a oni mě přesvědčovali, abych to vzal, ale já jsem si na to netroufal, bylo mně tehdy dvacet čtyři let, ale vzal jsem to, a tak jsem byl pověřený řídit armádní družstvo v počtu jedna plus šest v Černých Polích. Kde to do dnešního dne pokračuje.“

  • „Velitelem toho útvaru byl kapitán Macourek, to byl myslivec a moudrý člověk, a když jsem k němu přišel, tak on říkal: ‚Já vám přeji, aby se vám dařilo, a vytvořím vám přiměřené podmínky, které by vám vyhovovaly‘, a myslím, že to dodržel. Když jsme vydali knihu o Dukle, tak jsem ho hledal, jednou jsem ho potkal náhodně na ulici, tak jsem mu moc poděkoval, tak jsme si zavzpomínali a zanotovali jsme si.“

  • „Šupli nás do autobusu a odvezli do přístavu, dostali jsme pokoj v podpalubí, kde stěny byly našikmo, ta loď se jmenovala Gruzie, to byla polská loď a získali ji Sověti po válce jako reparaci za nějaké vyřizování účtů po druhé světové válce a udělali z ní výletní loď pro výletníky, takže ona měla přístav na Černém moři, přijela pro nás a skončila ve Vladivostoku a ona jela Sovětům pro věci. Tam byly auta, ta loď měla své hospodářství, ona měla na palubě ovce, slepice, já jsem to zpočátku vůbec netušil, ale když jsme pak jeli nazpátek, tak jsem to viděl, jak Rusi museli nakoupit potraviny, ovce a další drůbež, na té lodi bylo normální hospodářství, králíci, kohouti, slepice, prostě všechno.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 03.10.2018

    (audio)
    délka: 03:09:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dukla Brno byla a je moje srdeční záležitost

František Jursa
František Jursa
zdroj: vlastní

František Jursa se narodil 1. května 1933 v Brně. Jako dítě dostal od rodičů k narozeninám své první kolo, které se mu podařilo při prvním závodě rozbít. Rodiče ho od cyklistiky odrazovali, ale jeho touha byla silnější. V roce 1952 získal první silniční titul. Porazil československého jezdce a vítěze Závodu míru Jana Veselého. O rok později odešel do Prahy, kde se začal připravovat na olympiádu v australském Melbourne. Ve stíhacím závodě družstev dráhařů na čtyři kilometry skončil pátý. Olympiádu museli českoslovenští sportovci nečekaně opustit kvůli pohnutým politickým událostem v Maďarsku. Vedoucí výpravy se obával, že by sportovci mohli emigrovat, a tak se museli rychle sbalit, nasednout na loď a vydali se na cestu domů. Po návratu z olympiády se z aktivního závodníka stal manažer. Dostal nabídku založit armádní cyklistický oddíl v Brně, Dukla Brno, a začal vychovávat budoucí hvězdy československé cyklistiky. Kvůli časté emigraci jeho svěřenců do zahraničí řídil Duklu Brno jen do roku 1963, kdy musel skončit. Komunističtí funkcionáři mu vytýkali špatnou politicko-výchovnou práci. Poté v oddíle zůstal jako trenér. Dnes je předsedou TJ Dukla Brno. Žije v Brně-Husovicích se svou dcerou.