Mikuláš Stehlík

* 1954

  • „Kvůli jedné pracovní sobotě [pamětník je členem adventistické církve, v rámci které se světí sobota] jsem se dostal k lágrovému vyšetřovateli, který na mě řval a vyhrožoval mi, že se z vězení jen tak nedostanu. Řekl jsem mu: ‚Ano, pane vyšetřovateli, pokud to Bůh dovolí, tak ve vězení třeba i zemřu, ale když Bůh nedovolí, tak s tím nic neuděláte. Nemáte na to vůbec žádný vliv.‘ V kanceláři byl sekretář a na něm měl vyšetřovatel dýku, kterou zabavil vězňům. Chvíli si s ní pohrával a pak přišel ke mně. Opřel mi dýku o hrudník a říká: ‚Když to do vás kuchnu, ani pes po vás neštěkne. Řeknu, že to bylo v sebeobraně, a ještě mě povýší.‘ Koukal jsem se mu do očí a řekl mu: ‚Máte pravdu, pane vyšetřovateli, když to můj Bůh dovolí, tak tady zemřu.‘“

  • „Když jsme se přestěhovali do rodinného domu ke strýci v Aši, měl jsem pocit, jako bych se ocitl v nějakém pohádkovém královském paláci. V Čechách to bylo tak neskutečné, že jsem si připadal jako v Jiříkově vidění. Například jsem neznal banány a další tropické ovoce. Sice to tady nebylo jako na Západě, ale vůbec se to nedalo srovnat s dřívějším životem na Ukrajině.“

  • „Jako kluci jsme se samozřejmě na příjezd ruských tanků byli podívat, ale rozhodně jsme je nevítali. Za dobu, kterou jsme strávili na Ukrajině, jsme měli Sovětů už dost. Bylo to pro nás hrozné a matka brečela. Po 21. srpnu nám lidé cihlami vybili okna. Nenávist vůči východnímu sektoru byla ve společnosti velká, a přitom jsme měli stejné pocity jako ostatní, ba možná i silnější.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 01.02.2018

    (audio)
    délka: 02:06:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy členů Církve adventistů sedmého dne
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dokud mi Pánbůh dá zdraví, budu sloužit

Mikuláš Stehlík, polovina 70.let
Mikuláš Stehlík, polovina 70.let
zdroj: archiv pamětníka

Mikuláš Stehlík se narodil v roce 1954 na Volyni na Ukrajině. Vyrůstal v chudých poměrech v rodině zemědělců. Otec patřil k takzvaným volyňským Čechům a matka byla Ukrajinka. Roku 1966 rodina emigrovala do Československa, do Aše. V Čechách pamětník dokončil základní školu a vyučil se v oboru pěstitel, mechanizátor a opravář zemědělských strojů. Vstoupil do Církve adventistů sedmého dne a nechal se pokřtít. Pracoval na státním statku jako opravář zemědělských strojů. V roce 1974 narukoval na vojnu do Kadaně. Kvůli své víře odmítl složit vojenský slib, za což byl zatčen a následně odsouzen k osmnácti měsícům nepodmíněného trestu, který strávil ve věznici v Bělušicích. V roce 1977 narukoval na vojnu podruhé a dostal se do Přerova, kde pracoval na stavbě letiště. Poté nastoupil do církve nejdříve jako správce a v roce 1986 se stal kazatelem v Berouně a Příbrami. Dále působil jako kazatel v Luži a vykonával funkci kaplana ve věznici Rýnovice. V současné době je v důchodu, avšak stále vykonává kazatelskou službu.