Slávek Přibil

* 1926

  • „Můj praděda měl ještě dva bratři. S dětma se sem přistěhoval v roce 1890. Tam prodal menší majetek a tady koupil větší majetek – barák i hospodářské budovy a snad i nějaký dobytek a třicet jiter pozemků, co louk, co oranice. A přijel s pětma dětma. Můj děda byl nejstarší, potom byl jeho bratr Josef, pak byl Václav ještě mladší a ještě dvě dcery. Jedna, ta mladší, se provdala tady do Tréhlavy za Šnajdra. Ale ještě neměli děti, ona zemřela. A ta starší se vdala za Herouta. A oni vostávali tady trochu výš, asi osmý devátý barák, a potom to tady prodali a odešli do Kapelice u Garešnice. Můj děda měl patnáct roků, když přišli sem. Vykopal tady dole jámu a dělal si cihly, sušil a pak si dal vystavět barák. Se třema místnostina – sednice, kuchyň a komora. A tady můj děda měl tři syni a dceru. Můj táta Rudolf byl nejstarší.“

  • „Byl jsem na stráži po půlnoci a od Našic hrčí a hrčí a hrčí a hrčí... Říkám si, asi to nebude dobrý. A to z Maďarska jely německé tanky. Všechno štěstí, že neměly za sebou vojsko, neměly pěchotu. Tak jsme se my potom popotahovali, štáb brigády, a byla hustá mlha. A potřebovali jsme přejít cestu od Orahovice do Našice. A tam z lesíka dva tanky. No a komandant brigády, tehdy jsme už měli tu protitankovou pušku, začal střílet. A my přes, polem zas do lesa nahoru. Sotva jsme přešli, tak německý motorbicykl (motorka) s kabinou projel jako metek (kulka), než jsme se my snašli (vzpamatovali), už projeli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dežanovac, 18.06.2016

    (audio)
    délka: 02:02:17
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byl jsem při formování československé brigády

Slávek Přibil, 50. léta
Slávek Přibil, 50. léta
zdroj: archiv pamětníka

Slávek Přibil se narodil 6. září 1926 ve vesnici Dežanovec (Dežanovac) v dnešním Chorvatsku. Do této oblasti Slavonie mířili od dvacátých let 19. století přistěhovalci z českých zemí, předkové Slávka Přibila sem přišli v roce 1890 ze Slibovic u Nymburka. Malý Slávek chodil do české školy v Dežanovci, tehdy existovala čtyřletá školní docházka. Dne 1. září 1943 vstoupil na otcovu radu do československého partyzánského praporu. V listopadu téhož roku byla u Bučje zformována I. československá brigáda Národně osvobozeneckého vojska Jan Žižka z Trocnova. Při založení měla brigáda okolo 500 členů, později asi 1000, vojáci mluvili česky a česky se také velelo. Pamětník se dostal do mnoha spíše menších, ale i tak nebezpečných bojových situací. Na konci války mu byla nabídnuta emigrace do Československa, ale odmítl. Celý život pak pracoval na svém hospodářství. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byli zemědělci nuceni vstupovat do družstev (zadrug). Protože otec Slávka Přibila do družstva vstoupit nechtěl, byl proti němu veden proces, strávil dva měsíce ve vězení v Lepoglavě a část hospodářství byla Přibilovým zabavena. V roce 1953 se začala družstva rušit a většina majetku byla rodině znovu vrácena. Pamětník se oženil s Vlastou, která pocházela z české rodiny ze sousedního Horního Daruvaru, a měli spolu tři dcery.