Irena Valášková

* 1923

  • „S kamarádkou Holoušovou jsme partyzánům chodily pro zbraně a jídlo. Až se některý jen trochu uzdravil, tak musel jít do lesa k partyzánům. Vyhodili vlak v Bludově, do Rohle chodili. Měli nadělaných tolik bunkrů. Jak se jede do Brníčka, tak na levé straně to byl samý bunkr.“

  • „Jednou jsme byly v Postřelmově. Ani nevím, jak se ti lidé jmenovali. Ti nám dali flintu. Ale jak ji přenést? Šly jsme samy dvě. Flintu jsme daly do gatí. Tehdy se nosily takové pumpky, tepláky. Cestou jsme potkaly četníky a ti se nás ptali, co tam děláme, že je noc. Řekly jsme, že se teprve stmívá a že jsme píchly kolo. Jak jsme je viděly, tak jsme schválně povolily ventilek a šly pěšky. Ale jak chcete s flintou v gatích chodit? Takže potom jak zašli, tak jsme ji daly přes kolo.“

  • „Měli zánět okostice a jeden ustřelené prsty. Maminka říkala, že jsou to chudáci, a tak je vzala. Udělali si bunkr ve slepičárně, kde byli ve dne, a v noci byli na seně na hůře. Kdyby něco, tak by utekli. Přes cestu byla škola a v ní byli ubytovaní Němci. Teď kde tu hlínu z bunkru dát? Dali jsme ji pod stromy a do hnoje a lidé se ptali, jak to, že máme tolik hnoje. Říkali jsme, že máme kozu. Píchali do toho a věděli, že je tam hlína. Tak jsme odpovídali, že jsme sázeli stromky. Tak to nakonec bylo dobrý.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 14.09.2016

    (audio)
    délka: 01:23:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Sudetech ukrývali partyzány

Irena Valášková (Boxanová)
Irena Valášková (Boxanová)
zdroj: archiv dcery Ireny Hildebrandové

Irena Valášková, za svobodna Boxanová, se narodila 2. května 1923 v Dlouhomilově na Šumpersku. V roce 1932 se rodina kvůli velké hospodářské krizi přestěhovala za prací do obce Doubrava na Těšínsku. Když Němci v roce 1938 začali po mnichovské dohodě okupovat Sudety, Poláci zabrali Těšínsko a s ním také Doubravu. Rodina se tehdy musela do čtyřiadvaceti hodin vystěhovat. Vrátili se do Dlouhomilova, kde v domě od roku 1944 ukrývali skupinu partyzánů pod vedením Jiřího Kožouška. Tehdy jedenadvacetiletá pamětnice nejen že fungovala jako spojka a předávala zprávy mezi nimi a jednotlivými odbojovými a partyzánskými skupinami, ale starala se také o zásobování partyzánů a sháněla jim potraviny, léky a také zbraně. Po válce se přestěhovala do Javorníku, kde nejprve pracovala v pastvinářském družstvu, poté jako úřednice na národním výboru a následně až do penze v pekárně. V Javorníku žila i v roce 2016.