"My sme mali 'osobního komunistu' soudruha Fulajtra, ktorý k nám chodil domov, práve v tom sklepnom byte a prišiel k nam, vyložil si nohy na stol, mal taky dlhý kožený kabát a povedal: Súdružka Brocková, kde máte ten vagón plný perských kobercov schovaný. Ak nám nepoviete, tak vám zavrieme a vaše děti pojdu do polešovny. A my s bratom sme sa rozplakali. To byl taký folklor. Potom sme si už zvykli na to, že mamu nezavreli, my sme nešli do polepšovně, tak už sme neplakali, ale boli sme radi, keď Fulajtar vypadol, ale napriklad si zobral také veci, že moj otec mal biele košele, tak si Fulajtar zobral košele. Moja mama byla vždy vtipná a ironická a keď mu tie košele davala, povedala, nebude vám vadit, že je tam monogram mojho mrtveho manžela..."
"Ta normalizácia bola v tomto príšerná. Vy ste neviděli světlo na konci tunelu. Tam to vyzeralo, že je to zabetonované. V 81. to už som štrajkoval. Ti už som odmietal robiť rozné veci. Odmietal som napriklad... taková malá vzbúra že som odmietal tlačiť predsedničke jedné stranické organizacie pozvánky na stranicku schozu. Však keď sú tak šikovní, nech si je spraví sami. Alebo som redsedovi strany Valterovi Šenkárovi nezabezpečil chlebíčky na stranický večierok a predseda ma zavolal: Miro, prečo si mu to ... nie stranicku schozu, on chcel chlebíčky. A já mu povedal, ať mi vypíše objednívku a já mu to zariadím. A na to mi predseda povie: Však vieš že on je debil a v životě objednávku nevypiše. Miro neser ma, sprav to. Tak takéto malé vzbury som robil. Ale vtedy už som si uvedomil, že to je--- to bolo v 81... že to už je pres čáru, čo tam robím. Prečo som tam... Presně ste to povedali, ten večierok bol dlhý."
"V 68 som chciel naprávať chíby, ktoré boli napáchány na mojom otcovi. Takže ma vydrbli z vysokej školy v 69 z pateho ročníka. Já som sa v 68. angažoval v novinách a rádiu a chceli po mňa, abysom povedal, že ma na to nahovoril tajemník strany súdruh Tariančik. Aby ho mohli persekvovat a zavrieť. A já som poviedal: ale to není pravda."
Miroslav Brocko se narodil 5. srpna 1946 v Bratislavě do rodiny právníka JUDr. Karola Brocka a profesorky Anny Brockové. Měl bratra Dušana. Za války se pamětníkův otec Karol zúčastnil SNP, za což dostal vyznamenání. Protože se otcovo smýšlení radikálně rozcházelo s idejemi nastupující komunistické garnitury, byl jako vysoký státní úředník obviněn z vlastizrady. V rámci akce B byla rodina vystěhována do Piešťan, kde musela sdílet byt s více nájemníky. V roce 1969 si za novinové články kritizující komunisty vysloužil Miroslav Brocko vyhazov z Vysoké školy dopravní. Jako novinář působil dále, ale psal pod pseudonymy. Aby nebyl „příživníkem“, musel se nechat oficiálně zaměstnat. Osm let práce ve družstvu jako kulturně společenský referent považuje za své největší kolaborantství s režimem. V roce 1981 z družstva vystoupil a začal pracovat v divadelním Štúdiu S jako vedoucí výroby. Prosazoval česká avantgardní divadla, jako například Ypsilonku. Začátkem 90. let se přestěhoval do Prahy, zapojil se do kuponové privatizace a začal podnikat.
