Vilém Lederer

* 1942

  • „Naši se mnou bydleli v Plzni v Koperníkově ulici, bylo tam jen to nejnutnější vybavení, bylo to v druhé půlce května 1945. Šli jsme s tátou a mámou po Plzni a zastavil u nás džíp, ze kterého vyskočil tátův kamarád, Plzeňák, který se vrátil s anglickou armádou spolu s generálem Pattonem. Jmenoval se Bedřich Poláček a po válce se dokonce oženil s tátovou vzdálenou sestřenicí, která přežila válku v Osvětimi. A najednou: ‚Edo, jak se máš, Fritzku, jak se máš...‘ Táta mu říkal, že by ho někam pozval, kdyby měl kam, a tentýž večer před barákem zastavil náklaďák a od té doby jsme neměli ani hlad, ani zimu. A táta, byl to silný kuřák, snad ještě v šedesátých letech kouřil americké cigarety.“

  • „Údajně to byl nápad někoho z rodiny, přivedli mě k plzeňskému pediatrovi, MUDr. Václavu Dortovi. Pro rodinu byl do té doby neznámý, ze zvyku se chodilo k židovským lékařům, ale tehdy už žádní nebyli. Doktor se choval velice vstřícně, napsal papír, že mám nějakou dětskou infekční chorobu a že bych měl být mimo kolektiv. Údajně tam bylo i bianco datum, co se dalo doplnit, a nacionále byly ženského rodu. Jeho jméno jsem si pamatoval a věděl jsem, že existuje. Setkal jsem se s ním, bylo to docela dojemné. On dojetí nechtěl dávat najevo, ale bylo vidět, že mu dělalo velmi dobře, když jsem se k němu jako třiadvacetiletý student medicíny přihlásil při stáži na dětské klinice.“

  • „Když přišla sovětská okupace, můžu vám říct, že jsem málem brečel. Ale můj táta mi pomohl skousnout jak Pražské jaro, tak i dobu potom. Velice racionálně, rozumně a zkušeně. Já chodil domů nadšený ze shromáždění, Goldstücker byl pro mě šik, vždycky jsem přišel celý rozjetý. Ale táta mě posadil zpátky na zadek, aniž by to shodil. Říkal mi, abych zůstal oběma nohama na zemi, neblbnul, přemýšlel a rozhlížel se. Říkal mi: ‚Poslouchej rádio, nemusíš poslouchat hned Volá Londýn, ale hlavně vstřebávej informace, než abys něco nejapně kecal.‘“ (Pozn. ed.: Prof. Eduard Goldstücker, germanista a překladatel židovského původu, byl v 60. letech výrazným kritikem invaze sovětských vojsk v roce 1968.)

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 03.03.2016

    (audio)
    délka: 01:33:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Radši vstřebávej informace, než abys něco nejapně kecal

Vilém Lederer na konci okupace
Vilém Lederer na konci okupace
zdroj: archiv pamětníka

Vilém Lederer se narodil 27. října 1942, tedy půl roku po atentátu na Reinharda Heydricha, ve smíšené židovsko-křesťanské rodině. Jeho otec byl internován v nacistickém přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu a matka malého Viléma od roku 1943 do konce války skrývala na vesnici jako dívku, aby ho uchránila před transporty. Po válce žili Ledererovi v Plzni, kde jim byl roku 1951 komunisty odebrán obchod s pohonnými hmotami. Otec se pak stal právním konzultantem v národním potravinovém podniku Pramen, kde od kolegy přijal odměnu za pomoc ve výši půl kilogramu telecích jater, za což byl roku 1958 odsouzen ke čtyřletému trestu na Mírově. Vilém Lederer odmaturoval v roce 1959 a kvůli kádrovému posudku byl přijat ke studiu medicíny až v roce 1961. Po dostudování se ve Fakultní nemocnici Plzeň specializoval na ORL (ušní - nosní - krční) a v roce 1973 dokonce vystoupil jako řečník na mezinárodní konferenci v Praze. Následně byl označen za nežádoucí osobu, donucen změnit pracoviště a stal se primářem ve strakonické nemocnici. Po revoluci v roce 1989 přijal místo zdravotnického rady strakonického okresu a v letech 2003 - 2010 zastával ředitelský post Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, odloučené pracoviště Strakonice.