Alžběta Blahutová

„Sestra se chtěla vdávat, protože čekala dítě s polským vojákem. Rodný list měla na matrice v Javorníku. Tatínek to vyřídil a patnáctiletý bratr šel za ní a donesl jí potřebné dokumenty. Bylo jí smutno, a tak ho tam asi tři týdny zdržela. Bohužel ale přišli Poláci a už nesměl zpátky. Pak tam ještě nějaký čas žili a potom je Poláci poslali na odsun do Německa. Za Hitlera to bylo možný, takže sestra si vzala padlého vojáka u fotografie a v černých šatech.“

„Měli jsme jít také na odsun. Náš tatínek byl vyučený nožíř a dělal myslivcům střenky a knoflíky z pravého paroží. Třikrát za námi přišel vysídlovací komisař, že se máme připravit, že do týdne také půjdeme do Německa. Blížilo se to datum a čekali jsme, že pro nás někdo přijede, protože na Růženci žádné auto nebylo. Lidi odtud nejprve převáželi do sběrného tábora v Mikulovicích. Najednou přišli, že si máme vybalit, že na odsun nepůjdeme. Lesy se za tatínka přimluvily a viděly, že jsme docela malé děti. Maminka měla těžké problémy s očima, což jsem později zdědila.“