Jaroslav Roučka

* 1925

  • „No a viděli jsme jedno škaredý ve Volyni. Taky hloubkaři, ale oni měli lehký bomby. Byli jsme nad Volyní a viděli jsme hloubkaře, tak jsme se na ně dívali. U nádraží byl vlak a najednou se ztratili. Pak hned zase přilítli a nad tou mašinou pustili bombu. Šel z toho černej mrak a ve vzduchu jsme viděli lítat klacky. Potom jsme šli dolů a to bylo něco. Byl tam vlak s uprchlíkama, asi Němci utíkali z Maďarska před Rudou armádou, a tam padla ta bomba. Tam bylo mrtvejch! Doktoři jako řezníci a odváželi to. Lidi se tam váleli v bezvědomí a koleje byly zakroucený takhle přímo nahoru jako saně.“

  • „Opil se nějakej voják a šel na faru. Tam na faráře mířil pistolí. Potom nějak utek a šel na druhou stranu Čkyň. Přišel k nějakýmu chalupníkovi a taky na něj tu pistoli vytáhnul. Už to bylo nahlášený tý vojenský policii a ty přijeli. Ten chalupník mu ale nějak utek a policajt, kterej stál v průchodu, kde byla tma, si myslel, že utíká ten voják a střelil ho do ruky. Ale hladce. Vzali Harleye a hned jeli do Vimperka, kde měli tu sanitní stanici, kde ho ošetřili. Ale vydělal na tom, dostal odškodný. On na tom byl docela bídně.“

  • „No tady zastřelili četníka. Odzbrojovali Němce, já tam při tom nebyl, ale ten měl kulomet a pustil to do něj. Zastřelil ho. Oni řikali, že když vojáka odzbrojuje civil, tak je to potupa. No a ten měl uniformu a zastřelili ho. Tady má desku na hasičskym domě, tam, kde ho postřelili, v tej uličce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Čkyně, 11.11.2013

    (audio)
    délka: 01:33:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osvobození západních Čech americkou armádou v roce 1945
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidi se váleli v bezvědomí a koleje byly zakroucené přímo nahoru jako saně

roucka orez 2.jpg (historic)
Jaroslav Roučka

Jaroslav Roučka se narodil 23. května 1925 v rodině šumavského statkáře v obci Čkyně. Jeho dětství bylo silně poznamenáno hospodářskou krizí, která způsobila značný úbytek pracovních možností v regionu, a také smrtí otce roku 1931. Rodinné hospodářství poté vedl starší bratr. Krátce po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava se Jaroslav Roučka začal učit podkovářem. Další ranou pro jeho rodinu bylo v roce 1943 zatčení maminky pro utajení 20 kilogramů pšenice před německou správou. Z koncentračního tábora se vrátila krátce před koncem války. Když vypuklo květnové povstání, přihlásil se J. Roučka dobrovolně k odbojové skupině Šumava II a účastnil se několika akcí, zejména při odzbrojování skupin německých vojáků a hlídkování v okolí obce. V roce 1947 nastoupil základní vojenskou službu, kde také prožil únorový převrat. Po návratu z vojny se oženil a začal pracovat jako podkovář. Na přelomu padesátých a šedesátých let začal pracovat v dřevařské firmě, kde zůstal až do důchodu. Spolu se svou ženou vychoval tři dcery.