Elsa Gabrielová

* 1934  †︎ 2015

  • „(Nás taky chtěli odsunout), ale rodiče nepustili z přádelny, že je pustí, až zaučí ty nové. Pak už nás nakonec nechali.“ Tazatel: „Zůstalo takhle víc lidí?“ E. G.: „Někteří zůstali. Ti, co nebyli v nějaké partaji. Chudí dělníci, ti zůstali.“

  • „On se odstěhoval do Německa sám. Manželka musela na odsun. Nebyla to teda ještě manželka, ale šel za ní. Teď o něm nevím nic. On prý ztratil paměť a my nevíme, ve kterém domově je. Vůbec nic nevíme. On byl o hodně starší než já. Bude mít devadesát.“

  • „On šel jen hlídat zajatce. Do války ho neposlali. Měl brýle, byl krátkozraký a byl trochu silnější. Ale zajatce hlídat musel. Jak skončila válka a přišli černoši, osvobodili ty zajatce a začali mlátit ty Němce, co ty zajatce hlídali. A jak chtěli mého otce, tak oni prý ti Rusáci křičeli: ,Toho ne, to je dobrý hlídač.‘ On měl s nima soucit. On si řekl: Člověk jako člověk. On s nimi cítil. Dal jim i jídlo, když bylo. Měli se u něho dobře. Tak ho alespoň nemlátili. Ale dali ho za trest do lágru. Všechny hlídače, co tam našli v uniformě, odvezli do lágru a tam se měli strašně. Hlad, zima.“

  • „Hitler jel z Mnichova přes Aš. Já jsem se taky dívala. Všichni jsme čekali u silnice a mě rodiče nadzvedli a všichni jsme se dívali, jak jel kolem v autě. To si pamatuju.“

  • „Učitelky a učitelé byli přísní. Když jsme je potkali ve městě, tak jsme museli zdravit: ,Heil Hitler.‘ I když jsme měli třeba věci nebo tašku v ruce. Tak přísný byli.“ Tazatel: „I ve škole jste museli hajlovat?“ E. G.: „Ne, tam ne, ve městě. A jak přišel převrat, tak se ani neukázali na ulici. Měli strach.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mladoňov, 10.01.2012

    (audio)
    délka: 02:07:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Německá menšina v Československu a v Polsku po roce 1945
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Oni nemůžou zapomenout na místa, kde vyrostli

Elsa Gabrielová v roce 1957
Elsa Gabrielová v roce 1957
zdroj: archiv pamětníka

Elsa Gabrielová, dívčím jménem Bergmanová, se narodila v roce 1934 rodičům německé národnosti v příhraničním městečku Aš (Asch). Své dětství prožila v Aši a okolních vesnicích, kde až na výjimky žilo jen německé obyvatelstvo. Za války musel její bratr narukovat do wehrmachtu a přežil možná díky zranění ruky. Otec zase prošel jak nacistickým, tak poválečným vězením. Na rozdíl od většiny příbuzných rodina nebyla po válce zahrnuta do odsunu a zůstala v Československu. V padesátých letech se paní Elsa v Aši seznámila s Adolfem Gabrielem, který byl také německé národnosti. V roce 1957 za ním odešla na druhou stranu republiky do malé obce Mladoňov na Šumpersku. V rodném domě svého manžela žila až do své smrti v říjnu 2015.