Olga Mauleová

* 1925  †︎ 2020

  • „[Ukrajinci – pozn. autor] leželi a pracovat nechtěli, tak neměli [nic k jídlu – pozn. autor]. A v lesích, jak se táhly lesy k Pransku, tam někde, se usadili partyzáni. Tam měli v zemi samé zemljanky, a co všechno Němcům ukradli, koně, krávy, prasata, odvedli do lesa. To bylo jako město, ale pod zemí. Já jsem tenkrát taky [byla připravená – pozn. autor], že se tam půjdu podívat, ale už na to nedošlo. Tam byli a právě, že švagr [byl u nich – pozn. autor]. Mužští byli všichni partyzáni.“

  • „Tak jsme v půlnoci vyjeli přes pole, sněhu bylo po kolena, do vesnice. Když jsme vjeli do vesnice, tak najednou začali Němci do nás střílet. Teď se koně otáčeli na té cestě a zpět [běželi – pozn. autor] do lesa. Oni, asi to byla jenom nějaká hlídka, protože měli jenom zápalné patrony, po nás stříleli. To jsme viděli jenom světélka. A my vjeli do lesa, že se nikomu nic nestalo, nikoho nezranili, nic. Já nevím, já jsem to pak už [nesledovala – pozn. autor], kam jsme potom jeli. Ten Brest Litevský, tam byly takové bažiny, že to bylo hrozné.“

  • „Já jsem chodila do školy, končila jsem sedmou třídu a už byla válka v jednačtyřicátém roce. Už jsem měla všechno [připravené – pozn. autora], měla jsem to poslat do školy na učitelku, že tam nastoupím, ale už jsem nenastoupila. Už jsme se nedostali. A v sedmačtyřicátém roce jsme odjeli, reemigrovali do Čech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kladno, 07.03.2017

    (audio)
    délka: 02:42:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jednou jsme s koňmi a na saních jeli do vesnice, průzkum nic nezjistil, a když jsme do vesnice vjeli, tak po nás začali střílet

DSC01892mladá.jpg (historic)
Olga Mauleová
zdroj: Dobová: Svatební fotografie; Současná: 7.3.2017, autor Stanislav Pítr, ČSOL

Olga Mauleová, za svobodna Kamínková, se narodila 19. října 1925 v obci Jedvaniny v Chmelnické oblasti v tehdejším Sovětském svazu. Rodiče pracovali v kolchozu a pamětnice měla ještě dvě sestry a bratra. Vychodila dvě třídy české školy a pět tříd ukrajinské a ruské školy, ale její další studijní plány zhatilo napadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22. června 1941. Ve válečném období se v blízkém okolí Jedvanin nacházely hluboké lesy, které poskytly vhodné útočiště pro partyzány, a tak se rodina Kamínkových brzy dostala do styku s protinacistickým odporem. Olga Mauleová se nejprve 12. února 1943 dostala do kontaktu se sovětskými partyzány Sidora Kovpaka, pro které pracovala jako spojka a průzkumnice. Od 10. března 1943 spolupracovala s partyzány Michajlova-Oduchy a od 3. ledna 1944 sloužila v oddílu Zarodinu-Šiška. S posledním partyzánským oddílem se účastnila osvobození Ostroga, Lucku, Vladimir-Volyňska a Kovela a dostala se k Brest-Litevsku (nyní Brestu v Bělorusku), kde s partyzány přecházela německo-ruskou frontu. Rudá armáda osvobodila území západní Ukrajiny již na počátku roku 1944, a tak se Olga Mauleová mohla vrátit do rodných Jedvanin. V roce 1947 s rodinou reemigrovala do Československa a usadila se v Kladrubech u Stříbra. Ve Stříbře pracovala v textilní továrně a poté se s manželem přestěhovala do Terezína, kde pracovala jako prodavačka bižuterie. Na důchod se odstěhovala do Kladna. Zemřela 3. listopadu roku 2020.