„Vlado Hlavenka, psycholog, zorganizoval, že na Slovensku bude výcvik pro Československo, a ještě zahraničí socialistické. A přitáhl sem Američany. Jenže bohužel Carl Rogers mezitím zemřel, to byl rok, co jsme ho minuli, myslím, že ho srazil autobus nebo něco takového. Takže už jsme ho potom zažili jen na videích. Vlado zorganizoval takový jakoby workshop týdenní na ukázku. Pozval americké kolegy, tedy Rogersových nejbližších spolupracovníků. To byli tři Američani, jedna Řekyně – a ti přišli a byli jsme v Tatrách.“
„Já jsem studovala a užívali jsme si. Bylo to strašně příjemné žití, protože jsme měli kamarády, kteří byli stejného politického názoru, a tehdy jsme začali chodit na koncerty, tehdy jsme se seznámili s Gorazdovci.“ – „Kdo to byli Gorazdovci?“ – „Gorazdovci byli, proste Gorazdova je ulice a v té ulici je dům, kde majitel pronajímal pro studenty. A sešla se tam taková kopa studentů, kteří zůstali kamarády doteď. Vlastně ta parta funguje stále.“ – „Byly tam nějaké významné osobnosti?“ –„Nebyly, myslím. Byl tam Ďuro Mihálik, který je sochař. Bohužel potom se ukázalo, že byl agent. Potom tam je Snopko.“ – „Ladislav?“ – „Ano, Agnes Snopko. Potom Krmíček Miloš, to je kameraman.“
„A to byly také časy, kdy utíkali lidi na Západ. Takže nám se stávalo, že v noci ve dvě hodiny, v půl druhé, ve tři někdo zaklepal na dveře, že potřebuje jídlo nebo vodu nebo jestli bychom mu nemohli dát nějaký doklad – jako občanku nebo cokoliv. Takže máma se bála, tak si pamatuju, že jsme spali s takovou obrovskou sekerou v ložnici, protože otec nebyl doma. Potom ten pan horár, ten pan lesník, Rosic se jmenoval, ten nám půjčil psa. Takže jsme měli potom už i psa, takže to bylo takové bezpečnější.“
Gabriela Langošová, rozená Kreháková, se narodila 12. října 1950 ve slovenském Senci nedaleko Bratislavy. Od pěti let žila skoro dva roky s rodiči v českém Vimperku. Na základní školu nastoupila v Senci, kde vystudovala i gymnázium. V roce 1969 nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studovala psychologii a léčebnou pedagogiku. V té době se seznámila se svým budoucím manželem Jánem Langošem. Od roku 1975 působila jako psychoterapeutka v Dětské fakultní nemocnici Bratislavě. Roku 1980 nastoupila jako psychoterapeut do Pedagogicko-psychologické poradny Bratislava, kde setrvala až do roku 1990. V letech 1981–1986 se účastnila Výcviku v dynamické skupinové psychoterapii a v letech 1988–1992 absolvovala Výcvik v psychoterapii orientované na člověka. V letech 1990–1992 působila jako poradkyně v Sekci pro lidská práva Kanceláře prezidenta republiky. Od roku 1992 se věnovala soukromé psychoterapeutické praxi, byla lektorkou ve skupinových psychoterapeutických výcvicích, supervizorkou a teaching supervizorkou EAS. V roce 2025 žila v Praze a stále se věnovala práci ve svém oboru.
