Radko Kubičko

* 1967

  • „No a mezitím samozřejmě se mluvilo o celé Svobodné Evropě, co s ní bude. Jestli jí taky zrušit, protože se jaksi soudilo, že i v tom Rusku, že to taky už není potřeba, že tam taky nastává demokracie, s Jelcinem tehdy, takže už to jako nebude potřeba. No a tehdy, a u toho byl taky Pavel Pecháček, a já jsem u toho taky vlastně paradoxně byl, protože, a to bylo ještě v Mnichově, protože jsme se právě stěhovali, tak v roce devadesát tři vlastně osiřela budova Federálního shromáždění, protože skončila federace, no a seděli jsme tehdy v kantýně a teď jsme si jako dělali legraci a říkali jsme: a co tam bude v tom Federálním shromáždění? A někdo tam řekl, nebo možná jsem to byl i já, jak říká Svěrák, tuším, že jsem to byl já, tak řek jako ať tam přestěhujou Svobodnou Evropu, jako z Mnichova. No a Pecháček koukal a říkal: no to vlastně není špatnej nápad, no to musim někomu říct. No a tak to začal všude říkat, i Američanům, no a pak to řekl taky Václavu Havlovi, někde při nějaké příležitosti prezidentovi, no a Havel nelenil a taky to začal všude šířit a mimo jiné to taky řekl Billu Clintonovi, jako prezidentovi. No a ono se to nakonec uskutečnilo, jako že se to přesune.“

  • „Tak tenhleten Perkner (děkan), protože jsme ho považovali za toho Gorbačovského komunistu, který uměl perfektně anglicky, uměl reálie a měl světový přehled a tak dále, tak jsme za ním přišli, že zahajujeme okupační stávku a že žádáme – a my jsme mu řekli, to bylo tenkrát ostrý, co jsme si dovolovali – že žádáme klíče od budovy, protože máme okupační stávku, žádáme xerox, žádáme cyklostyl, žádáme temnou komoru na focení, všechno, a on byl takovej opatrnej, pravda, ale nicméně vstřícnej, takže nám třeba řekl: ano, můžete tady být v budově, ale klíč vám nemůžu svěřit, takže tajemník fakulty, pan Klein, který byl taky takový kariéristický, tak už honil nový vítr, tak tady s váma bude. Tak skutečně tajemník fakulty s náma byl celou dobu stávky, a když někdo chtěl přijít kdykoliv, třeba v noci, právě Pažout chodil v noci zásadně, někdy i oknem, někdy hlavním vchodem, tak on nám šel otevřít.“

  • „No tak jsem to poslouchal sám a oni (rodiče) o tom ani příliš nevěděli. No ale jak říkám, ten Hlas Ameriky, tím to začalo a pak to pokračovalo skrze Svobodnou Evropu, kde to bylo o něco obtížnější, protože ta byla rušená, samozřejmě, takže jsem musel – například v tom Brně, taky taková vzpomínka pro Paměť národa, protože v Brně, ty rušičky, protože oni měli pocit, komunisti, že po půlnoci už pracující musejí spát, takže po půlnoci ty rušičky vypínali. Takže já ten pořad, ve kterém dělám dodnes, protože jsme to převzali, ze Svobodné Evropy, Události a názory, což byl ten hlavní publicistický pořad, tak jsem po půlnoci už poslouchal víceméně bez rušení.“

  • „No a ti někteří profesoři začali převlékat kabáty, někteří ne, to si strašně pamatuju, byl tam třeba jeden, který byl na kabinetu marxismu-leninismu, to byl na každé fakultě kabinet marxismu-leninismu a na žurnalistice to bylo hypertrofované, protože tam to byla jedna z nejdůležitějších institucí, ten kabinet marxismu-leninismu, a tam byl nějaký člověk jménem Hrubý, to jsme si říkali, když jsme ho viděli na těch přednáškách, tak jsme si říkali, že už to jméno Hrubý, že to je takový ostrý na ten marxismus-leninismus. No a ten teda to nepřijal a dokonce si mě zavolal a říkal mi: vy se tady dopouštíte trestných činů a na té Národní byly hesla jako Pověste komunisty a tak dále. A já jsem říkal, no tak já jsem tam sice nebyl, ale taková hesla tam rozhodně nebyla, ale nicméně jsem rád, že víte, co si zasloužíte.“

  • „No a samozřejmě v sobotu jsem slyšel Petra Uhla a Lídu Rakušanovou, co se stalo, a už mi volali kolegové z fakulty, že se připravuje studentská stávka, že se mám dostavil zpátky z Brna. Tak jsem se dostavil a od neděle jsem bydlel asi dva měsíce na fakultě, protože kdosi tam přinesl takový horský horolezecký spacák a toho jsem se zmocnil a v tom jsem asi dva měsíce bydlel, v tom spacáku.

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.03.2025

    (audio)
    délka: 01:27:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rádio železnou oponu nerespektuje

Radko Kubičko, sedmnáctiletý
Radko Kubičko, sedmnáctiletý
zdroj: Archiv Pamětníka

Radko Kubičko se narodil 2. listopadu 1967 v Brně. Matka Libuše Kubičková prodávala v masně, otec Rudolf Kubičko byl jeřábníkem, později stavbyvedoucím. Radko od třinácti let poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Za sametové revoluce se účastnil okupační stávky na Fakultě žurnalistiky na Univerzitě Karlově v Praze. V posledním ročníku, v roce 1990, se Radko Kubičkovi naskytla možnost stáže ve Svobodné Evropě v Mnichově, kde později dostal trvalé zaměstnání v pořadu Události a názory. Po zrušení českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v roce 1994 přesídlil do Prahy a pokračoval ve vysílání na okruhu Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa. O rok později dokončil Fakultu sociálních věd (dříve Žurnalistika). Od roku 2002 pracoval pro Český rozhlas 6, později Český rozhlas Plus, pro nějž připravoval pořad Názory a argumenty. V roce 2025 žil v Praze.