Radko Kubičko

„Tak tenhleten Perkner (děkan), protože jsme ho považovali za toho Gorbačovského komunistu, který uměl perfektně anglicky, uměl reálie a měl světový přehled a tak dále, tak jsme za ním přišli, že zahajujeme okupační stávku a že žádáme – a my jsme mu řekli, to bylo tenkrát ostrý, co jsme si dovolovali – že žádáme klíče od budovy, protože máme okupační stávku, žádáme xerox, žádáme cyklostyl, žádáme temnou komoru na focení, všechno, a on byl takovej opatrnej, pravda, ale nicméně vstřícnej, takže nám třeba řekl: ano, můžete tady být v budově, ale klíč vám nemůžu svěřit, takže tajemník fakulty, pan Klein, který byl taky takový kariéristický, tak už honil nový vítr, tak tady s váma bude. Tak skutečně tajemník fakulty s náma byl celou dobu stávky, a když někdo chtěl přijít kdykoliv, třeba v noci, právě Pažout chodil v noci zásadně, někdy i oknem, někdy hlavním vchodem, tak on nám šel otevřít.“

„No tak jsem to poslouchal sám a oni (rodiče) o tom ani příliš nevěděli. No ale jak říkám, ten Hlas Ameriky, tím to začalo a pak to pokračovalo skrze Svobodnou Evropu, kde to bylo o něco obtížnější, protože ta byla rušená, samozřejmě, takže jsem musel – například v tom Brně, taky taková vzpomínka pro Paměť národa, protože v Brně, ty rušičky, protože oni měli pocit, komunisti, že po půlnoci už pracující musejí spát, takže po půlnoci ty rušičky vypínali. Takže já ten pořad, ve kterém dělám dodnes, protože jsme to převzali, ze Svobodné Evropy, Události a názory, což byl ten hlavní publicistický pořad, tak jsem po půlnoci už poslouchal víceméně bez rušení.“

„No a ti někteří profesoři začali převlékat kabáty, někteří ne, to si strašně pamatuju, byl tam třeba jeden, který byl na kabinetu marxismu-leninismu, to byl na každé fakultě kabinet marxismu-leninismu a na žurnalistice to bylo hypertrofované, protože tam to byla jedna z nejdůležitějších institucí, ten kabinet marxismu-leninismu, a tam byl nějaký člověk jménem Hrubý, to jsme si říkali, když jsme ho viděli na těch přednáškách, tak jsme si říkali, že už to jméno Hrubý, že to je takový ostrý na ten marxismus-leninismus. No a ten teda to nepřijal a dokonce si mě zavolal a říkal mi: vy se tady dopouštíte trestných činů a na té Národní byly hesla jako Pověste komunisty a tak dále. A já jsem říkal, no tak já jsem tam sice nebyl, ale taková hesla tam rozhodně nebyla, ale nicméně jsem rád, že víte, co si zasloužíte.“

„No a samozřejmě v sobotu jsem slyšel Petra Uhla a Lídu Rakušanovou, co se stalo, a už mi volali kolegové z fakulty, že se připravuje studentská stávka, že se mám dostavil zpátky z Brna. Tak jsem se dostavil a od neděle jsem bydlel asi dva měsíce na fakultě, protože kdosi tam přinesl takový horský horolezecký spacák a toho jsem se zmocnil a v tom jsem asi dva měsíce bydlel, v tom spacáku.