„Jednou v noci přišli. Nějaká razie. Ve tři v noci, všichni z postelí ven. A u dveří stál pán s bajonetem. Rozházeli, co se dalo, hledali, jestli má[me] něco ze zámku. Ale nenašli nic, ani nápad. Nebo víte, byla tam taková myšlenka vystěhovat nás do pohraničí. On totiž tatínek nechtěl podepsat do družstva, nechtěl..."
„Wolfganga chytili a pani barónka zostala v poslednej miestnosti, kde sa žehlilo. Tam bola žehliareň. A dostala tam jednu posteľ a jeden stolík, tak tam ležala. A ona už potom nevyšla. Od toho prechodu frontu, keď videla z okna tú spúšť. Nezostalo jej nič. Ani peniaze, ani jedlo, nič..."
„Ale ten přechod fronty byl strašný. Vtrhli do zámku, myslím i civilisté, i vojáci, ani nevíme, jak a co. My jsme byli v jednom krytě ve sklepě a prostě všechno vyházeli ven oknem. Nábytek, věci i peřiny, a všechno to tam bylo naházený."
„A Wolfgang si nedal říct, tatínek ho přemlouval: ‚Jděte spolu, jste dva padesátníci, to se všechno pěkně dá vyřešit v klidu.‛
Wolfgang nechtěl: ‚Ne. Já jsem občanem Bohdalic, já jsem se tu narodil, já jsem Čechoslovák. Já nikam nepůjdu, já jsem nikomu neublížil a mně se nemůže nic stát. Já to tu budu dál řídit.‛
Nevím už, kdy ho chytli, ale kdo německy mluvil, tak ho vzali do toho zběrného tábora pro německé vojáky a příslušníky. A tam ve Vyškově ho drželi. A toho 24. ledna zemřel. Byli tam však nejací pamětníci, že velice tam trpěl a nakonec ho našli v potoku se zápalem plic v trenírkách ležet v lednu."
„Přišel ten příslušník SNB, že: ,To byl Němec, který si nezaslouží ten pohřeb, a proto ho rušíme, rozejděte se!’ To bylo v lednu, tak tatínek vzal kolo a bál se, aby pán Měřinský neměl problémy, protože tohle bylo tajně všechno udělané. Pak vykopali na tom místě těch německých vojáků hrob a tam ho po tmě pochovali, zahrabali. Jenom položili. Žádný obřad. Oni dva a ještě tam byla manželka tohoto Wolfganga."
Marie Kramárová, rod. Havránková, sa narodila 16. septembra 1937 v Bohdaliciach. Detstvo prežívala idylicky ako dcéra zámockého záhradníka rodiny Mannerovcov. Počas pohnutých udalostí roku 1945 sa jej otec František Havránek s rodinou stali svedkami násilného zabratia mannerovského zámku a majetku, ako aj zajatia grófa Wolfganga Mannera, ktorý bol následne umiestnený v zajateckom tábore pre nemeckých vojakov, kde v roku 1946 umrel. František Havránek sa snažil telo nebohého grófa tajne pochovať mimo masového hrobu určeného nemeckým vojakom. Jedinou indíciou zostala mapka približného miesta Wolfgangovho odpočinku. Marie vyštudovala pedagogickú školu a v roku 1957 sa vydala za Jozefa Kramára, s ktorým mala dve deti a žili v Turčianskych Kľačanoch. Svoj pracovný život strávila ako učiteľka základnej školy vo Vrútkach, neskôr v Martine. Po zmene režimu sa na základe mapky svojho nebohého otca pustila do hľadania miesta posledného odpočinku Wolfganga Mannera. Po rôznych peripetiách sa nakoniec podarilo tajne pochované pozostatky nájsť a dňa 24. januára 2016, presne 70 rokov po jeho smrti, uskutočniť cirkevný pohreb, pri ktorom bolo telo Wolfganga Mannera uložené na posledný odpočinok v rodinnej hrobke v Bohdaliciach. Marie v čase dokumentovania žila ako dôchodkyňa v Martine. Marie Kramárová zomrela 28. decembra 2023.
Pohrebný obrad Wolfganga Mannera (2016) - v prednej rade Mgr. Petr Czajkowski, zástupca rádu rytierov svätého Lazara, ktorý sa zúčastnil obradu, keďže sa pochovával rytier.
Pohrebný obrad Wolfganga Mannera (2016) - v prednej rade Mgr. Petr Czajkowski, zástupca rádu rytierov svätého Lazara, ktorý sa zúčastnil obradu, keďže sa pochovával rytier.
