Milan Knížák

* 1940

  • „Napsal jsem proti tomu text, proti té kultuře třetí nebo druhé nebo kolikáté. Poněvadž to žádná hudební kultura nebyla. Udělat z Charlieho Soukupa, který napsal jednu legrační písničku, jakoby protestního zpěváka mi připadá opravdu, že by to bylo falšování dějin. To jsou všechno mýtotvůrci, kteří dějiny nějakým způsobem přikrášlují. Bylo to zajímavé, bylo dobře, že to bylo, ale teď podle toho názoru, jakoby druhá hudební kultura nebo druhá kultura vůbec, se točí ten (Fenomén) Underground nebo natočil se právě. Já si myslím, že to je všechno velmi zkreslené. To tak opravdu nebylo. Že to je pohádka, nové mýty. (Že to je zpětná projekce?) Ano, že to jsou nové Rukopisy, které taky přikrášlily naši českou společnost způsobem, který byl jenom vymyšlený, byly to jenom mýty. To jsou taky mýty.“

  • „Moji rodiče nechtěli, abych šel na akademii. Já jsem tam dělal zkoušky v roce 1957 poprvé, tak jsem tam přijel a pochopil jsem hned první den, že nemám žádnou šanci. Tam byly ateliérové stojany, které já jsem v životě neviděl, nevěděl jsem ani, jak se s nimi má posunovat. Viděl jsem, jak všichni umí báječně kreslit, protože byli z průmyslových škol, kde se to naučili. Já jsem nic z toho neuměl, takže jsem věděl… Ty zkoušky trvaly týden. Moje matka mi sehnala bydlení někde v továrně na pišingry, která patřila do stejného koncernu jako oplatkárna, to bylo v Hrdlořezích, daleko strašně. Já jsem první den zjistil, že nemám šanci u těch zkoušek projít, ale rodiče mi na to dali peníze, tak jsem začal peníze šetřit. Chodil jsem pěšky na Letnou z Hrdlořez a zpátky, abych neutratil za tramvaj, přestal jsem jíst, kupoval jsem si akorát rohlíky a pil jsem vodu z vodovodu. Tak jsem to ten týden dělal, abych ty peníze přivezl zpátky. Měl jsem pětistovku a pár drobných a utratil jsem ty drobné a pětistovku jsem přivezl zpátky.“

  • „Já si myslím, že jsem čím dál větší solitér. Nejméně osamělý jsem se cítil asi v šedesátých letech, kdy kolem byla spousta lidí a na Nový Svět chodila spousta lidí a já jsem znal spoustu lidí, ale myslím si, že sedmdesátá a osmdesátá léta už znamenala určité osamění. Možná největší osamění bylo v devadesátých letech, kdy mi někdy připadalo, že i ti dobří umělci, kteří přišli na akademii, že vlastně tak trochu chtěli, aby ta akademie vypadala jako předtím, akorát na ní seděli oni místo těch minulých. To mi připadalo trochu nefér, takže já bych řekl, že největší osamění možná bylo paradoxně v těch devadesátých letech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 09.04.2015

    (audio)
    délka: 02:13:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
  • 2

    Praha, 29.04.2015

    (audio)
    délka: 32:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Klan Milan Knížák

76e85d580f42d9eeae4e638e1712c9c4.jpg (historic)
Milan Knížák
zdroj: natáčení ED

Prof. Milan Knížák, DrA., se narodil 19. dubna 1940 v Plzni, dětství strávil v Blovicích. V létě 1945 se s rodiči přestěhoval do Mariánských Lázní, kde otec pracoval jako učitel a matka jako ekonomický náměstek. Navštěvoval jedenáctiletku v Plané u Mariánských Lázní, po maturitě v roce 1957 se neúspěšně hlásil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, potom krátce studoval Vysokou školu pedagogickou. V roce 1958 byl přijat do přípravného ročníku AVU v Praze, odkud byl po roce vyloučen. Po absolvování základní vojenské služby pracoval jako uklízeč, od začátku šedesátých let se věnoval umění, především happeningům a tzv. akčnímu umění. V letech 1963-1964 studoval na AVU, ale školu nedokončil. Od roku 1965 byl členem Svazu výtvarných umělců, od roku 1966 evidován StB jako nepřátelská osoba. Na pozvání skupiny Fluxus strávil roky 1968-1970 ve Spojených státech amerických (přednášky, happeningy). Od začátku 70. let byl sledován a trestně stíhán StB. V roce 1974 získal roční stipendijní pobyt berlínské nadace DAAD, který realizoval až o pět let později, v letech 1979-1980. V osmdesátých letech absolvoval několik studijních pobytů v Německu. V letech 1990-1997 vykonával funkci rektora Akademie výtvarných umění v Praze, v letech 1999 až 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Přednáší na domácích i zahraničních univerzitách, uspořádal samostatné i skupinové výstavy v tuzemsku i zahraničí, vydal několik knih. Prof. Milan Knížák žije v Praze.