MgA. Martin Janíček

* 1961

  • „No to bylo vlastně vtipné – já si pamatuju, že jsme byli nějak společně s Terezou Hradílkovou v Arménii, myslím. A ona říkala něco s třetím odbojem a že někomu pomáhala. A pak říkala: 'Vy byste si měli také zažádat.' A my jsme na to s [manželkou] Jarkou tak koukali, říkali jsme: 'Za to, že jsme dělali koncerty a vlastně jsme si to v té době užívali?' Že to byla oslava jejich svatby a nějaké další… No ale vlastně pak jsme to přehodnotili, protože nám došlo, že to nikdo nevěděl, jak to dopadne – že se nic nestane. Prostě jak jsem říkal, že ty baráky skončily většinou dost tragicky, vypálené… Takže to muselo být [rok ocenění] 2017 nebo 2018.“

  • „První byla svatba Ludvíka Hradílka s Terezou Muchovou, nyní Hradílkovou. To byl v podstatě festival. Protože jsme tam byli na samotě, měli jsme agregát a oni pozvali Psí vojáky, Národní třída hrála a já jsem hrál s Ludvíkem, Pablem a s Jirkou Vnoučkem. Včera jsem koukal na fotky, tam bylo třeba sto lidí. A nikdy, nikdy za námi nikdo nepřišel. Jednak z Kosoře, že by to bylo nahlas nebo něco. To ještě nebyly takové výkony a ten agregát by to asi ani neutáhl. Ale ani policajti nikdy nepřišli, i když tam bylo takové osazenstvo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 25.06.2025

    (audio)
    délka: 02:13:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

I když jsme si to užívali, nikdo nevěděl, co přijde a jak to dopadne

Martin Janíček, 70. léta 20. stol.
Martin Janíček, 70. léta 20. stol.
zdroj: archiv pamětníka

Martin Janíček se narodil 25. března 1961 v Praze do rodiny akademického malíře Přemysla Janíčka. Jeho umělecké nadání tak našlo od dětství podporu a otec mu pomáhal najít vlastní směr. Vzhledem k tomu, že rodiče se odmítli podřídit komunistickému diktátu, měl Martin cestu ke studiu komplikovanou. Nejdříve se musel vyučit, později si dodělal maturitu, ale cesta na vysněnou Akademii výtvarných umění (AVU) se mu otevřela až v roce 1990, kdy se mohl začít naplno věnovat umělecké tvorbě. V 80. letech minulého století pracoval jako uklízeč v muzeu, tak jako mnoho tehdejších přátel. Klíčovým se v jeho životě stala koupě domu na samotě v Kosoři, který v roce 1975 rodiče původně pořídili pro babičku. Ta se tam ale nikdy nenastěhovala a Martin Janíček zde později se svými přáteli a manželkou Jaroslavou vytvořil místo, kde se setkávala široká alternativní kulturní scéna, undergroundové kapely, disidenti, výtvarníci. Během 80. let zde proběhla řada svobodných akcí, které zcela nepochopitelně unikly pozornosti okolí i Státní bezpečnosti. To ale tehdy nikdo nevěděl a všichni v tomto neoficiálním prostoru riskovali tvrdé postihy. Za toto šíření nezávislé kultury byli Janíčkovi v roce 2022 oceněni Ministerstvem obrany za třetí odboj. V domě v Kosoři žili i v době natáčení v roce 2025.