Miloš Janáček

* 1954

  • "Cesta přes tu skutečnou hranici, československou, to také víceméně nepřicházelo v úvahu. Ale jevila se tady možnost přes Jugoslávii, Jugoslávie byl takový mezistát mezi východními a západními státy. A sice byla Jugoslávie socialistická republika, ale oni cestovat mohli a hranice tam – to jsem také nevěděl, ale zjistil jsem potom – nebyla nijak zvlášť moc hlídaná. Takže jsem dospěl k názoru, že se pokusím nějak dostat přes Jugoslávii. Ovšem tam se také nemohlo normálně vycestovat bez povolení jen tak. To už bylo mimo východní blok a muselo se zrovna tak žádat o spoustu různých povolení. Ale už bylo jaksi snazší dostat povolení do Jugoslávie na dovolenou než do západních zemí. A tuto cestu jsem tedy podstoupil."

  • "Na vojenské službě – armáda a policie byla součást moci vládnoucí garnitury čili komunistické strany – a politická ideologie tam byla do lidí enormně vlévaná, vnucovaná. Dostali jste se do prostředí, které bylo součástí mocenského aparátu tehdejší vládnoucí moci, která víceméně byla loutková moc v moci Sovětského svazu. A při tomto mém duševním psychickém postoji, nastavení, jak jsem tady vylíčil, to bylo prostě utrpení. Zhruba v této době, přestože předtím jsem o ničem takovém neuvažoval a jenom jsem se soustředil na studium, které mě opravdu zajímalo, a to mi stačilo a tyto věci jsem bral jako nutné zlo – ty politické, které běží v rádiu, televizi, zprávy, to jsem vůbec neposlouchal, tyto věci. Dalo se žít tak, že člověk se tomu jakoby mohl vyhýbat. To ovšem na vojně nešlo. V tomto prostředí, víceméně, když si to tak zpětně promítám, ve mně jaksi nějak uzrál názor nebo postoj, že v tomto systému žít nechci."

  • "Nicméně 21. srpna 1968 si přesně pamatuju, většina lidí si ten den přesně pamatuje. To jsem byl tady u babičky a dědy na prázdninách, protože potom, když jsem chodil do školy i studovat, většinou na prázdniny – na podstatnou část prázdnin – a na víkendy jsme sem vždy jezdili. Já jsem byl tady v Libiši daleko raději než v pražském bytě. A to jsme zrovna tady byli se sestrami na prázdninách u dědy a u babičky a to si pamatuju přesně, kde jsem spal, na které posteli, jsme měli v ložnici. A ráno, asi tak v sedm hodin, jednoho dne zvonil zvonek. Babička už byla vzhůru, říká si: 'No takhle ráno... kdo to je? Co zvoní? Kdo k nám jde na návštěvu, kdo to zvoní?' Šla ke dvířkům otevřít a tam byla naše sousedka, paní Sadílková, a říkala: 'Zapněte si rádio, přepadli nás Rusáci.' Takže to byl zlom, který – to se dá těžko popisovat. To se zhroutí veškerá naděje, veškeré, v co člověk doufal a co si myslel, že by eventuálně mohlo nastat."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Neratovice, 11.04.2025

    (audio)
    délka: 02:15:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vojna mě přesvědčila o tom, že musím emigrovat

Fotografie z maturitního tabla, 1973
Fotografie z maturitního tabla, 1973
zdroj: Archiv Miloše Janáčka

Miloš Janáček se narodil 3. března 1954 v Praze. V roce 1973 zahájil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, které dokončil v roce 1978. Povinnou vojenskou službu absolvoval v Terezíně v letech 1978 až 1979. Coby mladý lékař se specializací na stomatologii se po zkušenostech z vojenské služby rozhodl emigrovat. Několikrát se na dovolené v Jugoslávii pokoušel přejít ilegálně hranice, a to i pěšky přes hory. Podařilo se mu to nakonec v roce 1983 díky pomoci místního dělníka. V Československu byl odsouzen pro opuštění republiky bez povolení. Od roku 1983 tak žije v Rakousku, po sametové revoluci střídavě také v Česku.