Zuzana Hudečková

* 1962

  • „Vycestování pořád platilo, že buď jste museli dostat doložku, takzvanou výjezdní. Ale ty doložky se nedávaly každému, kdo přišel. To bylo, opravdu se to dávalo jenom výjimečně a málo. A já jsem ani v té době neměla, ani jsem si neříkala, že si budu žádat, protože já jsem neměla žádného známého, neměla jsem vůbec nějakou šanci se tam dostat. Druhá varianta byla, když jste si koupila tedy zájezd od oficiální cestovní kanceláře. Tenkrát existovalo takzvaný CKM, Cestovní kancelář mládeže, tak tam jste tu výjezdní doložku nepotřebovali, takže když člověk získal ten zájezd. Ale zase získat zájezd nebylo tak jednoduchý, a my když jsme s kolegyní skončily práva, tak jsme si řekly, že teda bychom někam chtěly, ale samozřejmě nám stačila jenom Jugoslávie. Takže půjdeme tedy stát tu frontu. Oni otvírali třeba v osm hodin ráno, ale my už jsme si tam šly asi v jedenáct večer stoupnout. To bylo v ulici Vodičkova, CKM tam dlouho byla. A my jsme stály až v Růžové a to jsme přišly už v těch jedenáct večer. Stály jsme tam celou noc a za námi ta řada postupovala dál. Měly jsme jeden z posledních zájezdů, pak už člověk neměl šanci. Vystály jsme to a poprvé jsem se dostala – vlastně to nebyl úplný kapitalismus, ale dostaly jsme se do Jugoslávie na čtrnáct dní. Byly jsme z toho nadšené. Faktem je, že nejbližší cesta by bývala přes Rakousko, ale oni nechtěli, aby se přes Rakousko jezdilo, protože se báli, že jim tam ti lidé utečou. Takže jsme jezdili přes Maďarsko, což byla delší cesta, ale zas měli jistotu, že jim tam nikdo neuteče.“

  • „A tam jsme měli takového pana učitele, to byl podle mě nějaký dělník, který měl jenom nějakou takovou rychloškolu, oni jim dávali jenom takovou… Protože ty lidi, když vyházeli ty původní, tak neměli, kdo by učil. Tak udělali pro dělnické kádry, ale zase jenom pro ty vybraný, kterým to správně politicky myslelo, tak jim udělali třeba roční kurz. No a samozřejmě takoví ti klasičtí profesoři, kteří tam ještě byli z té předchozí doby, tak koukali na tyhle ty učitele trochu svrchu, to byla opravdu taková jenom politická hra. Já vím, že jsme se jednou v tom kruhu, což je v podstatě třída, o něčem bavili a dostali jsme se do nějakého sporu. A týkalo se to křesťanství a Bible. A on vytáhl tu svoji komunistickou knížku, mlátil s ní o lavici, což si do dneška pamatuji, a řval: ‚Tohle je moje Bible!‘ Tak to tenkrát jsme teda koukali, nikdo si nedovolil s ním nějak moc polemizovat, ale říkali jsme si: ‚No, tak to je dost hrůza...‘“

  • „Takže se mi podařilo se tam teda hned napoprvé dostat. Ty body za ty věci kolem mně asi taky pomohly. A tenkrát se to samozřejmě dělalo tak, že se to normálně napsalo na papír a vyvěšovalo se to na vrata právnické fakulty. A já jsem v té době, protože se to dělalo vždy na konci roku, jsem dělala na nějakém pionýrském táboře vedoucí, takže jsem byla pryč. A jeden náš známý to tam šel zjistit, jestli jsem se tam dostala, nebo ne. A to tenkrát zase nebyly žádný mobilní telefony, takže jsme si složitě telefonovali, jestli jsem se teda dostala, nebo nedostala. A mimo jiný teda, on mi jako říkal, kdo se tam ještě dostal, kdo je třeba přede mnou. A mimo jiné tam bylo jméno Urválek. Já nevím, jestli vám to něco říká, ale Urválek byl takovej vyhlášenej prokurátor, kterej žaloval… To byl opravdu, fakt můžu říct, že to byla zrůda, žaloval takový ty tresty smrti. Nevím, jestli byl přímo u Horákový, ale takovýhle vážný věci on žaloval. Takže to byla opravdu kreatura hrozná. A mimo jiný teda se tam se mnou dostal taky nějakej Urválek, tak jsme si vždycky říkali, jestli to byl příbuznej tohodle prokurátora, ale je to dost možný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Beroun, 12.12.2024

    (audio)
    délka: 51:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka kvůli mému vzdělání vstoupila do KSČ

Zuzana Hudečková jako pionýrka (začátek 70. let)
Zuzana Hudečková jako pionýrka (začátek 70. let)
zdroj: Archiv pamětníka

Zuzana Hudečková se narodila 14. listopadu 1962 do dělnické rodiny. Otec pracoval jako mistr v lisovně a matka jako děrovačka u Československých drah. Kvůli živnostenskému původu nikdy nemohla studovat, a proto kladla velký důraz na vzdělání svých dětí. Kvůli jejich studiu vstoupila i do Komunistické strany Československa. Zuzana Hudečková vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a po promoci v roce 1985 díky známému začala pracovat pod Městským sdružením advokátů v Praze. První tři roky pracovala jako koncipientka a od roku 1989 byla advokátkou. V revolučním roce zastupovala několik mladých lidí obviněných z výtržností, protože se účastnili demonstrací během Palachova týdne. Podařilo se jí zprostit je obžaloby. V devadesátých letech se věnovala i případům rehabilitace, později se zaměřila na občanské, bytové, obchodní a správní právo. V roce 2024 žila v Letech u Dobřichovic.