Eva Hlavinková

„Maminka byla pochopitelně proti komunistům, ale nikdo přede mnou nemluvil o politice. Báli se mluvit, protože vím, že v těch padesátých letech, když vyprávěli vtipy, tak jsem nikdy u toho nesměla být, abych ty vtipy neřekla jinde. Abych neřekla, že, já nevím, Klement Gottwald byl… Jo, ještě vzpomínám, že mi maminka vyprávěla o Zápotockém, o Tondovi. Říkala: ‚Jo, Zápotocký, to jsme vždy říkaly, holky, pojďte se podívat, už zase stojí opřený o roh, hraje na harmoniku a kecá. Ten člověk nikdy nepracoval, jenom organizoval stávky.‘“

„Jsou to vzpomínky tříletého dítěte. A vím jenom to, že situace v revoluci právě v těch místech, kde jsme byli, teda blízko křižovatky Dělnické, byla velmi, velmi napjatá. Protože jak postupovali Němci seshora přes ten most. Chtěli – a skoro se tam dostali, tak vyháněli ze sklepů všechny lidi, matky, děti – a hnali je před svými tanky. Takže tam byl velký strach a vím, že se tam hodně střílelo, hodně to bylo nějaké výbušné, protože já jsem spala v koupelně, kde nebyla okna. Maminka mi dala slamníček do vany. A nevím, kde byly teta s maminkou, ale možná, nevím, ale já jsem byla izolovaná v té koupelně.“