Ivo Havlovič

* 1930

  • „Pršelo, bylo ošklivo a jezdili nám takhle pod oknama kolem baráku a parkovali na náměstí. Na Masarykově [náměstí] a všude byly tanky. A pamatuju si, že protože pršelo, tak měli kulomet přetažený prezervativem, aby jim tam nepršelo. Takže jsme okukovali Američany. A v poledne už jsme sešli dolů na náměstí. Všude na náměstí byly rozestavěné tanky, ale vojáci tam byli pořád. A vím, že okolo oběda začali střílet Němci z věže kostela. To vám byl takový fofr. Tam se jeden holil, vylil do tanku všechno a okamžitě začali pálit nahoru. Němci pálili zase, dokonce se pamatuju, že rozbili výkladní skříň, kousek od nás, kde jsme byli schovaní. Ale to trvalo snad jenom půl hodiny, kdy to Američani zlikvidovali. Ale to vám byl takový fofr – jak vylítnul a už pálil nahoru.“

  • „Potom ještě jednou, ale to bylo v noci, to bombardovali nádraží. A to bylo asi za tři dny, kdy bylo vidět, jak nádraží hoří. Ale ne přímo nádraží, spíš tzv. ranžír, to znamená seřadiště, kde se dělaly vlaky, tak ten úplně zničili. A samozřejmě, že při tom taky padly nějaké bomby – tam byl… poráželi tam dobytek, tam to bylo ve velkém. A tam odsud to vozili do krámů. Takže to tam dost zničili, protože to bylo těsně vedle. Tak to nemohli komunisti zapomenout, že bombardovali. Ale udělali to pěkně. Hlavní budovu téměř nezasáhli, takže jsme to nějak přežili. Viděli jsme obrovské plameny, jak to hořelo.“

  • „Ke konci války, to bylo v pětačtyřicátém, bombardovali Plzeň, a to jsme zažili dvakrát. Prvně se bombardovala Škodovka a oni – teda Američani oznámili nebo Angličani – že bude tehdy a tehdy bombardovaná Škodovka. A skutečně byla – bylo vidět, jak všichni opouštějí Škodovku, a spadlo to tam. Vím, že zničili Škodovce [prostory], kde měli všechny ty modely, co dělali. Takže to tam nasypali. Naštěstí se nás [to]… no týkalo, protože nedaleko taky padla bomba, takže jsme byli ve sklepě schovaní všichni. To bylo v pětačtyřicátém, to bylo jako vzrůšo, protože barák se třásl, samozřejmě. Jeden vedle, tam se strefili, ale lidi to nezabilo. Byli ve sklepě schovaní.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 30.01.2025

    (audio)
    délka: 02:26:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Strašně nám vadilo, že nás nechtěli nikam pustit

Ivo Havlovič ve 40. letech
Ivo Havlovič ve 40. letech
zdroj: Archiv pamětníka

Ivo Havlovič se narodil 4. července 1930 v Plzni. Otec Alois Havlovič pracoval v pojišťovně, maminka Eliška byla učitelka. Dětství strávil ve Vidhosticích a později v Orlovicích na Šumavě. V roce 1938 se rodina po prázdninách v Plzni již nevrátila do Sudet a zůstala ve městě až do konce války. V dubnu 1945 zažil dvakrát bombardování Plzně, kdy spojenci zasáhli nádraží i Škodovy závody a nedaleko jejich domu dopadla bomba. V květnu téhož roku pak v deštivém počasí vítal americké osvoboditele a brzy nato pomáhal Červenému kříži při vážení obyvatel. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Aše, kde pamětník dokončil gymnázium. Po maturitě v roce 1950 nastoupil na Elektrotechnickou fakultu v Plzni a později pokračoval v Praze. Po studiích působil jako učitel na střední průmyslové škole v Ostrově, kde vedl laboratoře. Nakonec zůstal více než padesát let. V roce 1968 stávkoval se studenty proti okupaci. Za trest byl přeložen do Karlových Varů. Ačkoliv zůstal nestraník, dva roky zastával funkci krajského předsedy Socialistického svazu mládeže. Procestoval mimo jiné Jugoslávii a Skandinávii. Po roce 1989 podporoval změny, účastnil se demonstrace na Letné, ale politice se později spíše vyhýbal. V roce 2025 žil v Karlových Varech.