Jiří Hanke

„Ta spořitelní galerie, ta byla tím, že jsem si tam vystavoval, koho jsem chtěl. Mohli tam vystavovat lidé, kteří nemohli jinde vystavovat – Praha pro ně byla nepřípustná apod. Tím, že jsem to nedával nikde schvalovat, tak tam takovéto výstavy procházely. Tam vystavovali signatáři Charty tenkrát, třeba Olbram Zoubek, takovýto lidi; Jitka a Květa Válová – kladenské výtvarnice, a další a další, Čestmír Kafka, a takovýto lidi tam vystavovali. No a jednou přišlo takové nařízení, to zase se mně dotklo taky ten dohled, přišlo nařízení, vydal ho ředitel Středočeské galerie v Praze, že ve středočeském kraji každou výstavu on musí schválit. To napsal na okresní výbory, národní, mě si pozvali na odbor kultury: ´Hele, budeš muset dávat panu řediteli, teda soudruhu řediteli, schválit výstavu každou.´ Tak já jsem tam poslal jednu ke schválení. Samozřejmě, asi za dva měsíce, když už dávno skončila ta výstava, tak mi přišlo zamítnutí. No já povídám: ´Tak takhle to dělat nebudem´. Šel jsem na ten odbor kultury a říkal jsem: ´Podívejte se: já nemám galerii, já dělám výzdobu spořitelny. A jako spořitelna si tam můžeme pověsit, co chceme, a nebudu nic schvalovat.´ A měl jsem pokoj – prošlo to.“

„No a on tenkrát za mnou ředitel přišel, toho divadla, a říká: ´Hele, tady jsou nějaké stížnosti, a že tohle to, a já se sem přijdu podívat na ten tvůj program, jaký tady děláte, a řeknu ti co a jak´. Přišel tam, podíval se na ten jeden náš večer, přišel a říkal: ´To je výborný, to je úžasný, ti mladí se baví, je to fajn, to je paráda, já dojdu zejtra (to byla sobota pak), já jedu na Stochov (to byla okresní konference KSČ), tak já tam pojedu a tam to vybojuju, prostě ty pořady budu, mně se to líbí, to je výborný pořad. Zavolej mi v pondělí´. Tak jsem mu zavolal v pondělí, on mi řekl: ´Už mi sem nechoď´. Takže je vidět, že ho přivedli na správný myšlení, jak má kultura pro mladý lidi v tý době vypadat. Takže tím skončily tyhle ty – no ale tím to neskončilo, my jsme se nedali. Takže jako hi-fi klub Svazarmu jsme se objednali na OV KSČ a tenkrát vyšlo Rudý právo a v něm byl článek, že v Lucerně festival Folk and Country. Tak jsme vzali to Rudý právo a šli jsme s ním na OV KSČ – zástupci Svazarmu teda, ne já. A tam jim to předložili a: ´Podívejte se – vy jste nám zakázali tyhle večery a váš stranický list o tom píše tady, že festival Folk and Country v Lucerně!´ A oni řekli: ´Víte co? Co je v Praze, je jedno. Tady je Kladno a to bylo – je – a bude rudý. Konec´.“

„Tady jsme se objednali na OV KSČ, sehnali jsme si, vyšlo zrovna Rudý právo, což byl deník ústředního výboru strany, jejich deník, že jo. A v něm byl článek... jo, oni předtím jako, co to je Folk and Country, co to má znamenat. To bylo prostě absolutně nepochopitelný. No, tak jsme tam přišli s tím deníkem Rudýho práva, tak jsme jim ukázali: ,Tak, podívejte se, v Praze Lucerna a je tam festival Folk and Country.‘ No, a oni nám na to řekli: ,Hele, co je v Praze, nás nezajímá. Tady je Kladno a to bylo, je a bude rudý!‘ No a bylo to vyřízený, bylo po muzice.“

„No a pak jsem se dostal dokonce i na koncert, kterej pro něj dělal Miloš Forman v katedrále, a to byl neuvěřitelnej zážitek prostě. Já jsem nevěděl vůbec, na co jdu. My jsme potkali mladý kluky Formany a oni nás tam pozvali: ,Přijďte se podívat do svatýho Patrika do katedrály, bude se tam dělat koncert nějakej pro Václava Havla.' Tak jsme tam šli, ale nevěděli jsme, o co půjde. No, a pak najednou vidím, že tam chodí samý takový významný lidi, který pro mě prostě byli, Frank Zappa třeba, Henry Kissinger, no prostě takovýhle ty. No a já jsem se tam schoval do zákulisí, protože jsem tam byl dost, dá se říct, jsem se dostal do první řady, dopředu, protože jsem si je tam fotil všechny. A pak jsem zalezl dozadu do zákulisí a tam to bylo úžasný, najednou vidím Paul Newman a on tady měl placku Občanský fórum, takový osobnosti, všichni s plackama Občanskýho fóra. Všichni pak chodili na to jeviště. No, vepředu samozřejmě seděl Havel s manželkou a celá suita, i Čalfa tam tenkrát s ním byl, to byla prostě celá výprava česká.“

„Přijel jsem do Chebu a tam ředitel galerie mi říká: ,Co říkáš na tu Prahu?‘ A já: ,A co jako bylo v Praze nebo co?‘ Takže jsem se [to] v Chebu dozvěděl. No, a pak jsem se o to samozřejmě začal zajímat, takže jsem vyrazil s foťákem do Prahy, ale tam jsem zjistil, že je zbytečný fotografovat v Praze, když tam je moc jiných fotografů, ale Kladno že potřebuje mít dokument o tom, co se tady dělo, že jo. Takže jsem od první tý doby už dokumentoval veškerý ty události, který se tady udály v Kladně po tom 17. listopadu.“