Jestli lidé na Kubě něco neudělají, diktatura nás nechá pomřít hlady
Raúl González González se narodil ve městě Cienfuegos do rodiny, jejíž členové se potýkali s následky změny režimu hned po vzniku prvních revolučních úřadů a institucí. Prarodiče se museli smířit s bolestivou konfiskací majetku, který jim po dlouhá léta sloužil k podnikání a alespoň mírnému zvýšení životní úrovně. Stát jim sebral vozítka, se kterými vyráželi na venkov, kde prodávali kávu nebo zmrzlinu. V důsledku toho se rodina postavila na stranu odpůrců nově vznikající vlády pod velením Fidela Castra. Raúlovi rodiče měli celkem tři syny. Oba pracovali v místní školce, kde se otec věnoval drobným opravám jakožto údržbář a matka pracovala jako pomocná síla v kuchyni stejné instituce. Ekonomické strádání mělo za následek neustálý nedostatek základních věcí, který se rodiče snažili řešit pouličním prodejem různých pochutin. Samotný Raúl přestal chodit do školy už přibližně ve třinácti letech, přičemž se rozhodl věnovat se opravám elektroniky. S postupem času se učil nové dovednosti, založil si malou dílnu a vyprofiloval se ve vyhledávaného odborníka. Jelikož k němu přicházel skutečně kdokoliv, setkával se v dílně mimo jiné například i s funkcionáři režimních institucí. Z jejich hovorů pochopil, jak obrovským problémem je na Kubě korupce elit. Když se proti zneužívání moci začal veřejně vyjadřovat, jeho ženu najednou obvinili z kuplířství. Raúl se rozhodl postavit se režimu a svépomocí hledal důkazy o korupci ve státní správě a policii. Zároveň s tím se také snažil očistit svou ženu. To všechno mělo za následek další pronásledování. Během následujících let byl několikrát ve vězení, pobýval na samotkách a ve velmi špatných podmínkách, včetně cel určených pro mučení. Po čase se jeho zdraví začalo rapidně zhoršovat, což nakonec skončilo infarktem.