Caritas Führer

„Jednou, to bylo ještě v první třídě, jsem zažila, že všechny děti, které chodily na náboženství, měly vstát. Ve třídě nás bylo šest, kterých se to týkalo. Všichni jsme vstali. Byla jsem zvědavá, protože jsem si myslela, že učitelka chce vědět, co děláme [v hodinách náboženství]. Ráda bych jí to řekla. Ale stalo se něco úplně jiného. Řekla ostatním dětem: ,Podívejte se dobře na tyto děti – jsou zaostalé. Ještě chodí s rodiči do kostela. Ještě věří v Boha. Ale mladí pionýři vědí, že nic z toho neexistuje. Je to všechno nesmysl. Proto se jim teď můžete pořádně vysmát.‘ Pak se nám spolužáci, možná ne všichni, ale vysmáli a posmívali se nám. A to mě hluboce zasáhlo.“

„V té době jsem byla ve škole. Vešla jsem do třídy a sedmá třída tam měla vytvořenou nástěnku. Zastavila jsem se u nástěnky, protože tam visel novinový článek, ve kterém se psalo – už si to přesně nepamatuji, ale v podstatě tam bylo napsáno, že v Německé demokratické republice se každý žák může učit a rozvíjet podle svých schopností a nadání. Přečetla jsem si to a pomyslela si, že je to lež. Moje sestra nemůže. A pak jsem nahlas zakřičela: ‚To, co tu stojí, je lež!‘ A pak jsem ten článek strhla. Nepřemýšlela jsem o tom předem, byl to impuls. Byla jsem tak rozhořčená tou nespravedlností... A pak přišli další žáci a strhali další články. S tím jsem už neměla nic společného, ale bylo mi to přičteno k tíži. Ve škole se spustila lavina. Odhalili to a naší třídy se ptali, kdo to byl, kdo to udělal. Přihlásila jsem se a myslela jsem si, že to všechno vysvětlím. Udělala jsem to pro svou sestru. Bylo mi deset, byla jsem dítě. Ale učitelka to viděla jinak. Řekla, že jsem k tomu navedla ostatní, že jsme zničili politické vyznání sedmé třídy. Takhle to zveličila. A pak mě vzali na výslech do ředitelny, byl to opravdový výslech, jak ho známe z literatury. Seděli tam také dva lidé ze Stasi, dva muži. Moje třídní učitelka, oba ředitelé a já. A pak mě podrobili křížovému výslechu. Ptali se mě z různých stran: ,Kdo tě k tomu navedl? Jaké noviny čtou tvoji rodiče? Máte církevní noviny? Čtete Neues Deutschland?´ Ze všech stran, jak je to u takové taktiky zvykem. Dělali to tak dlouho, až jsem se rozplakala a přestala odpovídat.“