Jiří Fuchs

* 1947

  • „Otec Metoděj mě přijal velkoryse a podporoval mě, abych v tom pokračoval. Já jsem teda už měl něco nastudováno. On z toho měl myslím radost, protože v tý tehdejší pustině to nebylo moc obvyklý, že se někdo zabývá tomismem, zvlášť z mý generace. No a já vím, že jsem ho trošku zlobil, byl jsem takovej rejpavej, dneska už bych se choval jinak. Ale jsem mu moc vděčnej za to, že mně jako profesionál potvrdil, že to, co dělám, není něco ujetýho nebo nějaká moje svévole. Tak jsem to pochopil, že teď už to mám potvrzený, abych v tom pokračoval.“

  • „Já jsem po vojně nastoupil do Charity jako pomocný dělník ve skladu. A tam jsem naštěstí narazil na cisterciáka, ne kněze, ale byl z prostředí cisterciáckého v Rumburku, a ten mi otevřel oči způsobem, který doteďka oceňuju. On vůbec neagitoval, on nebyl ani intelektuál, ale to, jak se choval, bez přetvářky se zajímal o druhýho, to jsem neznal. To bylo pro mě velké překvapení, že je možné taky lidsky se vztahovat úplně jinak, než jsem byl zvyklej. Já jsem byl trochu konfliktní, když jsem vypadl z té školy, tak jsem se protestně přidal k těm máničkám, jak se říkalo. To mi vlastně trochu zůstalo.“

  • „V Klatovech, celý dva roky u tankistů. A jako bonbonek na závěr jsme dělali kruhovou obranu kasáren v tancích proti vetřelcům. Kdopak to byl asi v osmašedesátém...? Ale za chvíli to chcíplo, že jo. To jsem cenil tenkrát, já jsem ty papaláše, podplukovník to vedl, ty kasárna... já jsem je nesnášel. A zvlášť ty nižší šarže, ty na to byly cvičený, drsný a protivný. Prostě, člověk je nesnášel, můžu říct nenáviděl. Ale co jsem ocenil, tak ten velitel toho pluku, když přišli Rusáci, oni byli všichni zarytí komunisti, tak ten se nám omluvil. Před celým nástupem pluku, tak tam tedy vybalil svoji hořkost, tak to jsem cenil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 05.02.2025

    (audio)
    délka: 01:30:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nebuďme prvoplánově naivní, zkusme se na věci života dívat z hlubších poloh

Jiří Fuchs
Jiří Fuchs
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Fuchs se narodil 25. října 1947 v Žatci jako třetí syn manželů Luďka a Miroslavy Fuchsových. Otec, stavební inženýr, vedl své syny ve svých šlépějích, avšak pamětník stavební průmyslovku předčasně ukončil a po vojenské základní službě, kterou absolvoval u tankistů v Klatovech, nastoupil místo skladníka v Charitě. Veškerý volný čas věnoval své kapele Ad antikva a studiu filozofie, jemuž v tom období zcela propadl. Zásadní pro něj bylo setkání s filozofem a spisovatelem P. Metodějem Habáněm. Dominikánský kněz pamětníka přijal do společenství katolické církve a stal se de facto jeho učitelem. V sedmdesátých a osmdesátých letech sloužil jako noční hlídač v Národním muzeu, které mu poskytovalo dostatek prostoru pro studium a přípravu bytových filozofických seminářů, jichž se účastnili především vysokoškolští studenti. Po sametové revoluci vedl kurzy filozofie při pražském dominikánském klášteře. Jako kritik novověkého myšlení stál v čele redakčního týmu revue kritického myšlení Distance, lektoroval kurzy Academia Bohemica a spolupracoval s Občanským institutem. V roce 2025 žil v Praze-Hloubětíně.