Vladimír Ficek

„Teď jak přejedu hranice Československa, tak si lehnu na podlahu. Adresu tatínka mám, nevím, kde to je, dám průvodčímu adresu a ať mě vezou tam. A kde to bude, nevím. A tak jsem jel, přejeli jsme hranice, Čop, vlak zastavil. Lidi vystupujou, já jsem se podíval z okna a dívám se. Na nádraží takový veliký portrét, dva metry široký a pět metrů vysoký – Stalin! Já si říkám: Panebože, od jednoho Stalina jsem utekl a ke druhýmu jsem přišel.“

„Ty holky šly do vesnice, taky hledaly stravu. Tam kus vesnice byli Němci, jeden z nich měl stádo oveček. Ony mu jednu ovci vzaly, on na nich láteřil, ale nebraly na něj ohled. Přinesly dom ovci, zabily a hodovaly. On si stěžoval Američanům. Američani nasadili taky policii, aby hlídala. Myslím, že nejvíc hlídala právě totálně nasazený, k nám se velmi dobře chovali. Ten Němec si stěžoval u těch Američanů. Kde, kdo vám ublížil? Tak on jich Němec přivedl do lágru a říká: ‚Tyto ženský.‘ A ty ženský, jak uviděly, že to je ten Němec, tak hned tam si nalámaly pruty a tomu Němci po zádech jak začaly mlátit, tak ten Němec byl rád, že utekl. Američan se jenom smál.“

„Když vystěhovali ty kulaky, ty domy zůstaly prázdný. Na to místo se začali stěhovat Rusi z Ruska. Zřejmě ti chudší, prostě se stěhovali podobně jako tady po Němcích Češi. Taky tam to bylo. A vláda zřídila národní výbory. A národní výbory samozřejmě – to byli samí přistěhovalci, Rusi. A ti potom řádili! Zákony ještě pořádný nebyly a to říkali, že Lenin prohlásil: ‚Vlasť na mestách.‘ Neboli co ta vláda na obci uzná za vhodné, to je zákon. A stát potřeboval peníze, zřejmě. Tak vždycky na každou obec naložili daň, co musí zaplatit. A ten národní výbor složený z těch Rusů musel rozpočítat, kdo to bude platit. Tak to rozpočítali tak na všechny mimo sebe, oni nemuseli nic platit.“

„Každej se živil jenom z toho, co sklidili z té zahrádky. Jenže toho moc nebylo, byl hlad. A kolchoz – taky sehnali dobytek dohromady, a to krmení moc taky neměli. Kde ho vzít? Tak došlo už k tomu, že ten dobytek už hynul. Koně, to už v jednom místě udělali takový... kam sváželi tu mršinu. Když zdechl kůň a lidi se to dozvěděli, tak kteří se to dozvěděli, honem utíkali na to místo, kam toho koně povezou, zdechlýho. Přivezli ho tam a v ten moment ho lidi roztrhali, protože nebylo co jíst.“

„A dědeček Ficků, ti byli vystěhovaní tam za Čeljabinskem do holého pole. Nejdřív si museli dělat obytný domky nějaký. To se dělalo tak: půda svrchu, ty drny, se krájely jako čtverce, asi 10–15 cm silné, a vedle se ložily jeden na druhýho a z toho se stavěla zeď, z těch drnů. Tak se to vykopalo asi metr do země a z těch drnů se postavila zeď asi metr nad zemí. Tam byly lesy, tak káceli lesy, pokryli to trámy, nahoru naházeli ty větve a svrchu to zasypali hlínou a to byla střecha.“