Jitka Chytráčková

* 1946

  • "Byla jsem na turnovském hřbitově, myslím, že sama nebo s někým z rodiny. Bylo to na nějaké svátky, asi Dušičky nebo Vánoce, to už si nepamatuji. A když jsme u nás rozsvítili, tak jsme procházeli hřbitov a tam takhle u zdi směrem do ulice 28. října byl poměrně velký černý náhrobek. Tak jsem na něj koukala a za mnou se zastavil muž, kterého jsem vůbec neznala, a špitl mi do ucha: ‚Kvůli vašemu tátovi jsem byl zavřený.‘ A já jsem si myslela: ‚Ježišmarjá, co to povídá? Já vůbec nevím, že by táta byl zapletený v takové činnosti!‘ A tenhle člověk se ke mně – v roce 1992 se vracely vojenské hodnosti a já jsem to za tátu přebírala – přiblížil a já si uvědomila, že je to ten člověk, co mě oslovil na turnovském hřbitově. A pozval mě domů, že mi bude o tom všem vyprávět a že o tom chce i napsat [knihu]. Pak mi říkal: ‚My jsme skupina takzvaných absolventů. Měli jsme být absolventi hradecké letecké školy, ale nikdo z nás nedostudoval, protože když váš otec emigroval, tak jsme se asi v sedmi lidech rozhodli, že utečeme za ním. Na letišti jsme vzali letadlo, měli jsme to domluvené, a že tedy poletíme do Anglie. A opravdu jsme vzlétli, ale bohužel přes hranice jsme se nepřekulili.‘ Jestli je vrátily nějaké stíhačky, to už nevím, asi je vrátily."

  • "To, že mě nechtěli vzít do první třídy, byl trošku eufemismus. Protože já jsem tam byla asi první nebo druhý den a učitel – jmenoval se Červa, to si budu pamatovat asi do smrti, mě vytáhl na stupínek, takhle mě chytil vzadu za krk a říkal: ‚A tady máte ukázku imperialistického dítěte, které nám pomáhá užírat chleba. Asi neřekl užírat, ale ujídat. A já jsem myslela, že mě chválí!"

  • "Tu druhou noc už pro ně přišel nějaký převaděč a vydali se potmě pěšky přes les, přes údolí Vltavy. A mě nesli na lyžích, na kterých byl navlečený kabát. To sloužilo jako nosítka. Tak mě do nich položili. Tátu provázeli nějací dva lidé a pomáhali mě i nést, a jak mě nesli do kopce, tak jsem se jim z toho skulila a začala jsem brečet víc. A všichni měli informaci, že nemůžu dostat ten druhý prášek dřív než za šest nebo osm hodin. To by bylo spíš naopak. A protože nevěděli, co se mnou, tak mi dali ten druhý prášek. Dopadlo to tak, jak říkali doktoři, ječela jsem ještě víc. Táta, že se se mnou vrátí. Ti dva průvodci mu říkali – nevím, jakou měl táta tenkrát hodnost –, říkali: 'Pane generále, my ručíme za to, že vy se dostanete na druhou stranu a tohle se zařídí přes Červený kříž.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 06.06.2025

    (audio)
    délka: 01:37:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    Liberec, 11.06.2025

    (audio)
    délka: 01:34:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byla jsem imperialistické dítě, které ostatním užíralo chleba

Jitka Chytráčková, tehdy Náprstková, v divadelním kostýmu, Turnov, 1960
Jitka Chytráčková, tehdy Náprstková, v divadelním kostýmu, Turnov, 1960
zdroj: archiv pamětníka

Jitka Chytráčková se narodila 17. července 1946 v Praze jako druhé dítě Marie a Karla Náprstkových. Její otec během druhé světové války sloužil v Británii u Královského letectva (RAF) jako navigátor. V roce 1948, kdy se v Československu dostali k moci komunisté, se rodina rozhodla emigrovat do Anglie. Na nelegální noční cestu přes západní hranici se vydali i s téměř dvouletou Jitkou a jejím starším bratrem. Přechod byl nesmírně riskantní a hrozilo, že ho prozradí pláč dítěte. Rodiče s sebou proto nesli utišující léky. Nakonec se ale stalo, že právě malá Jitka ohrozila celou skupinu a rodiče se rozhodli odejít pouze se synem. O dceru se pak postarala babička v Turnově. Po smrti babičky vyrůstala pamětnice v rodině strýce se svou sestřenicí, kterou brala jako sestru. Rodiče se ji snažili do Anglie dostat přes Červený kříž, pokus ale selhal. Pamětnice vzpomíná na dospívání v Československu s láskou, nedovedla si představit, že by za rodinou do Londýna odešla. Různí lidé nad ní, jak sama říká, drželi ochrannou ruku, a tak i s kádrovým posudkem, jaký ji provázel, vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově. S rodiči se viděla až ve svých 22 letech, kdy za nimi poprvé vyjela do Londýna. Do Československa se vrátila jen den před okupací vojsky Varšavské smlouvy. Na otcův pohřeb v roce 1987 už se ale nedostala. Pamětnice celý život aktivně sportovala, sportu se věnovala i na vědecké úrovni a ve své profesní kariéře. Vdávala se po promoci, s manželem vychovali dceru a syna. Její o sedm let starší bratr stále žije ve Skotsku, občas se navštěvují. V době natáčení v roce 2025 žila Jitka Chytráčková v Turnově.