Josef Chroust

* 1950

  • „Takže je nechali stát, třeba mrzlo na minus 25 stupňů. Tak nastoupili, jak se tomu říkalo, na buzerplac. Tam stáli dvě hodiny a měli jen to lehké oblečení s pruhy. Takové to ošacení. A říkal děda Batelka, že se najednou někdo svalil a bylo po něm. Že to tělo nevydrželo. Byla to zchátralá těla, která měla špatnou výživu, a když tam stáli dvě hodiny, tak to nešlo. A děda říkal, že aby to přežil, tak přešlapoval na místě. A když potom stál na kazatelně, tak tam taky přešlapoval. Rodina mi říkala, ať se podívám na dědu, jak je zvyklý stát, že pořád přešlapoval nohama. A on říkal, že to má z toho koncentráku.“

  • „Můj tchán Josef Batelka, to byl člověk, který… Evangelický farář. Šel studovat architekturu, a když byly 17. listopadu 1939 zavřeny vysoké školy, tak on byl mezi těmi studenty, kteří byli zavření a odvezení do Sachsenhausenu! On to přežil, po šestnácti měsících ho poslali domů. Oni ti Němci – já se na to tchána nebo dědy ptal, tak říkal: 'Josefe, oni Němci někdy chtěli ukázat, že jsou trochu lepší, než se o nich smýšlí.' A představte si, on měřil necelých 187 centimetrů, podle toho měl váhu. A když přišel domů, tak vážil čtyřicet pět kilo, matka ho ani nepoznala. Tak jsem tomu řediteli povídal, že válku přežil a už se nevrátil k architektuře. Byl velice nadaný jako kreslíř a mimo jiné, jestli jste někdy slyšeli o Starém zákoně, tam je sto padesát žalmů – a padesát žalmů převyprávěl, aby se daly zpívat. Když si koupíte evangelický zpěvník, tak tam je Josef Batelka. Takže nebyl žádný hlupák, naráz vystudoval Filozofickou a Bohosloveckou fakultu. Měl dvě vysoké.“

  • „Takhle mi podal dopis, co na mě byl napsaný. Tak si to čtu. A tam bylo napsáno, že do Českomoravského lnu 2. ledna 1988 nastoupil inženýr Josef Chroust, že dělal mechanizátora, vedoucího opravárenství, že vůbec ničemu nerozumí, že neumí jednat s lidmi a že má silné lidové smýšlení. Nebo že v tírně je silné lidové smýšlení a jsou přesvědčeni o tom, že by v tom lidi podporoval. A pak bylo napsané, že jeho manželka je dcera faráře z Nového Města a tím je poznamenaná celá jeho rodina. A to mu tam dali, Peňáz mi to dal přečíst a já mu říkal, že jsem mu o svém původu a manželce říkal, že jsem nic nezatajil. A on najednou začal řvát jako tur, to se nedá ani předvádět, a bušit se do prsou, že mu nikdo nebude mluvit do kádrové politiky. A on mě z toho vysekal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bobrová, 28.11.2024

    (audio)
    délka: 02:06:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Jihlava, 02.07.2025

    (audio)
    délka: 02:08:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěli nás vystěhovat. Otce vyslýchali a donutili založit družstvo

Pamětník v mládí
Pamětník v mládí
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Chroust se narodil 24. června 1950 v Novém Městě na Moravě do rodiny velkostatkářů. Jeho rodiče vlastnili 45 hektarů polí, luk a lesů v okolí Jimramovských Pavlovic. Komunisté rodině zabavili část majetku a několikrát je chtěli vystěhovat. Pamětníkův otec Jan Chroust byl v 50. letech několikrát vyslýchán. V roce 1957 ho donutili založit jednotné zemědělské družstvo (JZD), které se paradoxně těšilo velkému úspěchu a obdrželo i Rudou standartu za úspěchy. Josef Chroust vychodil základní školu v Jimramově a v roce 1965 začal studovat v Ivančicích obor mechanizace zemědělství. Maturoval v roce 1969 a pokračoval studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně. Po vojně, kterou absolvoval v Lounech, se vrátil na rodnou Vysočinu a roky pracoval jako mechanizátor v různých obcích na Žďársku. Oženil se s dcerou evangelického faráře Josefa Batelky a měli spolu tři děti. Na konci 80. let začal pracovat v tírně lnu jako instruktor, díky tomuto povolání po sametové revoluci několikrát vyjel do Jižní Karolíny na pracovní cestu. Po pádu režimu byly jeho rodině navráceny veškeré majetky a na statku začal soukromě hospodařit pamětníkův bratr. Josef Chroust žil v roce 2024 v Bobrové.