Aleš Březina

* 1948

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „To probíhalo takovým oťukáváním, ze začátku. A první taková provokativní otázka – jestli se pamatuji – byla, proč mladí lidé nemůžou cestovat. Odpověď strany byla, že mohou cestovat, protože mají možnost cestovat s Cestovní kanceláří mladých. A kdosi říkal: ‚My nechceme Cestovat s cestovní kanceláří mladých, my chceme cestovat sami, poznávat svůj svět.‘ A oni říkali: ‚No, ale vy byste tam podléhali vlivům, které nemůžete ovlivnit.‘ A další dotaz, ten už byl ostrý: ‚Proč je rušená Svobodná Evropa?‘ A ten soudruh říká: ‚To je proto, že vysílá zprávy, které nemůžete objektivně posoudit, a proto musíte mít objektivní zprávy z našeho rozhlasu.‘ A tehdy Honza Plíhal, který chodil o třídu výš, argumentoval, že přece i náš rozhlas vysílá neobjektivní zprávy, že abychom to mohli objektivně posoudit, že musíme znát oba názory. A nato se přihlásil nějaký Hanuš, který byl takový aktivista, a říká: ‚Ale proč náš rozhlas vysílá nepravdivé zprávy o tom, co objektivně posoudit můžeme?‘“

  • „Lidé se chtěli dostat z kriminálu co nejrychleji domů. Bylo tam množství lidí, kteří sledovali toho druhého člověka, jestli náhodou se neprojevuje nějakým způsobem, nebylo možné se podívat do knížky… Tam byla třeba taková kuriozita, že sen všech těchhle vězňů bylo dostat se na hlavičky. A ty hlavičky spočívaly v tom, že zas nějaký vězeň někde udělal nějaké busty, malé zlaté hlavičky Lenina, Stalina, Gottwalda a Gorkého. A tyhle sošky se pak dávaly těm bachařům, když vyhráli nějaký závod, nějaký ten odznak Julia Fučíka nebo za něco takového. Tak se jim to dávalo za odměnu s tou nějakou plaketou, že je vzorný bachař. A to dělali vězni.“

  • „Tam se nepracovalo osm hodin denně, tam se pracovalo dvanáct hodin denně v absolutním vlhku, to byly ty pověstný šatony. Točil jsem klikou, což bylo to nejlepší zase, co jsem mohl dělat. Protože při tom byl aspoň pohyb, zatímco jiní museli sedět dvanáct hodin za hořákem a čumět do plamene, což třeba ti ostatní vězňové… Každý jsme jiný, ostatní vězňové to preferovali. Díky tomu mám zkažené oči tak málo, jak je mám teďka. No, a teďka při těch třiceti stupních v zimě a padesáti stupních v létě na člověka tekla špinavá voda, protože se ta voda nečistila, ta se cirkulovala z kanálu a znovu se vedla do těch rour, takže se ucpávaly a ta špína tekla na nás. Tak pod touto vodou jsem točil po zbytek trestu tou pověstnou klikou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.06.2017

    (audio)
    délka: 01:36:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 31.07.2017

    (audio)
    délka: 02:13:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Že člověk dostane přes hubu, to se může stát, to není tak zlý

Aleš Březina, 2017
Aleš Březina, 2017
zdroj: Sbírka Post Bellum

Aleš Březina se narodil 12. července 1948 v Praze. Po absolvování základní školy ve Vršovicích a střední školy spojů byl přijat ke studiu na Evangelické teologické fakultě UK, z níž byl roku 1972 z politických důvodů vyloučen. Sblížil se s kulturním undergroundem, patřil k prvním signatářům Charty 77. Poté co odmítl nastoupit povinnou vojenskou službu, byl zatčen a odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody. Trest si odpykal ve věznicích v Libkovicích a v Plzni-Borech. Po propuštění znovu odmítl vstoupit do armády a hrozil mu další, tentokrát čtyřletý trest. Rozhodl se proto emigrovat do Kanady, kde spolupracoval s Josefem Škvoreckým, působil jako redaktor periodika Nový domov, sportovní komentátor deníku Toronto Star nebo i komentátor hokejových přenosů Kanadského poháru. Je autorem knihy Řetěz bláznů a spoluautorem knih Řecké pašije – Osud jedné opery: Korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů a Kings of the Ice Hockey.